Možná ne náhodou ostatní zájemci odstupují a stěžují si, že podmínky byly ušity na tělo galského uchazeče. Pro normální opozici by nemuselo být těžké setnout hlavu privatizačního ministra Grégra, který si francouzskou návštěvu nedávno také odbyl, a možná i rozkymácet celou vládu a získat nové příznivce. Politická praxe však narazila na ekonomickou rovinu opoziční smlouvy. ODS vůbec nevadí podezřelé cesty ministra ani poslanců za jedním z kupců. Sama se jich totiž účastní.
Vysvětlení je dvojí: Pokusme se uvěřit, že se ODS snaží "být vždy u toho".
Tedy hledět vládě pod všech deset prstů a hlídat každý její krok. Proč? Aby ji mohla vytrestat a zločiny napravit. Ale ono se nic neděje. Asi by to bylo porušení oposmlouvy. Privatizační hra proto jede podle horšího scénáře. Poslanci ODS a ČSSD se z Francie vrátili svorně. Opozice selhala.
Zkusme ještě uvěřit: strany mají před volbami důležitější starosti než vzájemné hašteření. Nad jejich dojemnou shodou bychom neměli příliš jásat. Jedou-li obě ve stejném "kšeftu", jak se mohou hlídat? Kam se podělo poslání vládní strany vládnout a opoziční oponovat?
Přesto zkusme do třetice uvěřit, že klid má jinou příčinu než dělení kořisti z privatizačních "provizí" do vlastních volebních fondů. Jinak by nezbylo než celou neprůhlednou a podezřelou privatizaci zastavit a po volbách začít znova. A snad i v lepší situaci. Běda totiž zemi, kde se korupčně nechová jen vláda, ale i opozice.
