Odborníci vyslovují názor, že rozsah katastrof souvisí s narůstajícím globálním oteplováním, které mění dnes již významně klima na celé Zemi. Zhruba řečeno, místa na Zemi dnes sušší budou stále více postihována suchy, místa vlhčí přívalovými dešti a záplavami. Oteplování Země je způsobeno skleníkovým efektem, který je vyvolán zvýšeným obsahem především oxidu uhličitého a oxidů dusíku v atmosféře. Skleníkový efekt vzniká nadměrným spalováním výrobků z ropy a uhlí. Současně se masivně kácí zbytky pralesů a lesů, které oxid uhličitý (CO2) a vodu vážou. Dále pokračuje znečišťování moří, při kterém hyne plankton, který též CO2 zpracovává.
Lidé mají rádi jednoznačného viníka a jasné hranice mezi černým a bílým. Při povodni, která nedlouho po povodni na Moravě postihla Čechy, lidé by velmi rádi ukázali a řekli: Ty jsi vinen za to, že jsi včas neodpustil rybník nebo přehradu a voda mi vzala majetek a dům. Ale…Česká republika byla před dávnými časy téměř celá pokryta hlubokými pralesy, kdy vedle sebe rostly jehličnaté i listnaté stromy. Naši předci (podobně jako lidé v Evropě a jinde) vykáceli přibližně dvě třetiny lesů a pralesů a vytvořili pole a pastviny. Smíšené lesy odolné proti nemocem a škůdcům jsme za účelem zisku většinou přeměnili na smrkové porosty. Na rozdíl od lesů, pole a pastviny jsou schopny vázat jen velmi malé množství CO2 a vody. Je-li půda bez hustšího porostu stromů nasáklá od předchozích dešťů, není schopna přijmout další vodu. V r. 1990 se ozývaly hlasy volající po zalesnění zemědělsky nevyužívaných ploch. Jediné, co se stalo, jsou vysázené stromky před parčíky některých firem a řídké osázení ploch ve městech. Jsme za to rádi, ale je to velmi málo. Stromy nejsou nepřátelé působící stín v bytě. Mimo jiné pohlcují prach. Výpary některých stromů působí účinně proti virům a bakteriím. Na rozdíl od asfaltu, betonu a blátivé půdy. Možná právě teď by měl vzniknout impulz k tomu, aby se zalesnily plochy zemědělsky nevyužívané. Je paradoxní, že v učebnicích ekologie kritizujeme kácení pralesů, ale v naší vlasti nejsme schopni obnovit lesy vykácené již dávno. Státní, krajské či obecní orgány by mohly vytipovat zemědělsky nevyužívanou půdu, případně půdu využívanou, která je v místech, kde hrozí podmáčení, splavení nebo sesuv půdy, půdu v záplavových oblastech a po výměně nebo vykoupení ji zalesnit smíšenými lesy, které by, podobně jako lužní lesy, byly schopny přívaly vody a povodeň významně omezit. I každý jednotlivec by mohl náletové stromky (duby, buky, lípy aj.) zasadit na své zahradě, pozemku nebo po dohodě s obecním úřadem na veřejném prostranství. To nestojí peníze, jen trochu volného času.
Jsou věci velké a jsou věci malé. Každý z nás spáchá tu a tam nějaký prohřešek proti přírodě. Pošlapání trávníku, vyhození odpadků do trávy, vylití kyseliny, oleje či brzdové kapaliny do půdy. Hra na lovce se vzduchovkou, vypalování suché trávy. Jízda autem na místa, kam stačí kolo či chůze. I to, že kupuji výrobky ze vzdálených států, ač často nemusím, podporuji zplodiny vznikající při jejich přepravě. Avšak říkáme: Podívejte se na ty velké, kteří za účelem zisku z povrchového dolu dělají měsíční krajinu, kteří ve velkém znečišťují vzduch a vodu, kteří produkují nevratné obaly, kteří skladují jaderný odpad, kteří loví slony, velryby, kácejí amazonské a asijské pralesy, kteří působí ropné havárie… Když milióny lidí na Zemi činí malé ekologické škody, je to totéž, jako když několik firem působí škody obrovské.
Světem obchází strašidlo. Strašidlo individualismu. Já, já, já, jenom já. Já chci mít hodně peněz. Já chci mít co největší zisk z mé firmy. Já chci mít velké auto. Já chci na dovolenou do Tuniska, na Kanárské ostrovy, do Ameriky. Já to všechno chci. Co je mi po mém sousedovi? Co je mi po mém městě, co je mi po nemocném žebrákovi. Co je mi po umírajících na následky hladomoru v důsledku sucha? Co je mi po kácení pralesů někde v Amazonii či Asii? Co je mi po chudých zemědělcích v Asii a J. Americe, kteří pěstují drogy? Co je mi po umírajících velrybách? Říká se, že naše Země je přelidněná. Ve skutečnosti by snesla na svém povrchu snad i 2x až 3x více lidí, lidí, kteří však žijí v souladu se zákony přírody a Boha. Země je přelidněná lidmi, kteří myslí jen sami na sebe. A tuto tíhu nyní přestává snášet.
Kdo je vinen, že mi voda vzala dům nebo majetek? Každý, kdo mlčí. Kdo je smířen s exhalacemi, nevratnými odpady. Kdo je sám bezohledný k přírodě. Kdo se nezajímá o globální ekologické problémy. Kdo nepodporuje ani morálně, ani finančně ani přičiněním ekologické a sociální projekty nadací a nevládních organizací. Kdo nepíše důrazné petice poslancům a vládám, aby zpřísnili ekologické normy, aby na mezinárodním poli tvořili nátlak i na ostatní státy světa k výraznému omezení produkce skleníkových plynů, ke zvýšení bezpečnosti ropných tankerů, k vývoji úsporných motorů, k získávání energie z obnovitelných zdrojů (větrné a solární elektrárny, spalování biomasy) k důraznějším ekologickým kontrolám, ke projektům rozvoje zemědělství a lehkého průmyslu ve státech, kde se pěstují drogy a bez náhrady kácejí lesy a pralesy. My všichni, kteří jsme jako pštrosi vnořili hlavu do svého domu a tvářili jsme se, že se nás problémy světa netýkají. My, kteří jsme nevytvářeli tlak na četnější ekologické projekty vlády a obcí, protože by se dotkly naší peněženky. To my všichni jsme vinni za to, co nás potkalo.
Pokud čestného člověka trápí otázka, kolik peněz je vhodné věnovat na různá konta na odstranění následků povodní nebo na podporu projektů, které řeší příčinu globálních katastrof (nebo jiné sociální projekty), zde je návod mudrce dávnověku: Chceš-li mít čisté svědomí před sebou, lidmi a Bohem, kolik bys měl věnovat peněz na dobročinné účely, výši stanov takto: Urči částku, kterou ty a tvoje rodina potřebuje na zaplacení dluhu, na pokrytí přiměřených životních nezbytností (bydlení, potrava, odívání, odpočinek, cestování, vzdělávání aj.). Příjmy rodiny, jež převyšují tuto částku rozděl dvěma. Jednu polovinu si ponechej, druhou polovinu TRVALE věnuj na dobročinné účely. Zde by se mělo pohnout svědomí především lidí s vyššími příjmy, od poslanců, senátorů, vyšších státních, krajských a obecních úředníků, bohatých podnikatelů, úspěšných a slavných lidí, ředitelů, manažerů. Ve společnosti by se měl vytvořit větší morální tlak na jejich sponzoring. Je nádherné, že často přispívají lidé spíše chudší, kteří se následně musí ještě více uskrovňovat. Je to přesně to, co říkal Ježíš, když chválil chudou vdovu před chrámovou pokladnicí na dary a kritizoval bohatého, který přispěl vyšší částkou, než vdova: "Tato chudá vdova dává pár drobných mincí ze svého nedostatku, kdežto ten bohatý dává jen nepatrnou částku ze svého nadbytku!"
Někteří z nás zažili pocit strachu a bezmocnosti nad rozbouřeným vodním živlem. Škody dosahují takové výše, která hraničí s narušením stávajícího ekonomiky státu. Podle světových statistik počet a rozsah těchto katastrof přibývá. Je zde otázka: Jsme tím, co jsme viděli a někteří zažili, poučeni a připraveni ke změně postoje počínaje jednotlivcem, rodinou, přes orgány obcí, krajů, států a orgány světa konče? Investice do odstranění příčin budou nákladné, ale méně, než současné a budoucí investice do pouhého odstraňování následků. Začneme řešit příčinu už hned teď, anebo budeme pasivně čekat, až nás znovu a možná ve větším potkají následky naší netečnosti nebo bezohlednosti?
Lidé mají rádi jednoznačného viníka a jasné hranice mezi černým a bílým. Při povodni, která nedlouho po povodni na Moravě postihla Čechy, lidé by velmi rádi ukázali a řekli: Ty jsi vinen za to, že jsi včas neodpustil rybník nebo přehradu a voda mi vzala majetek a dům. Ale…Česká republika byla před dávnými časy téměř celá pokryta hlubokými pralesy, kdy vedle sebe rostly jehličnaté i listnaté stromy. Naši předci (podobně jako lidé v Evropě a jinde) vykáceli přibližně dvě třetiny lesů a pralesů a vytvořili pole a pastviny. Smíšené lesy odolné proti nemocem a škůdcům jsme za účelem zisku většinou přeměnili na smrkové porosty. Na rozdíl od lesů, pole a pastviny jsou schopny vázat jen velmi malé množství CO2 a vody. Je-li půda bez hustšího porostu stromů nasáklá od předchozích dešťů, není schopna přijmout další vodu. V r. 1990 se ozývaly hlasy volající po zalesnění zemědělsky nevyužívaných ploch. Jediné, co se stalo, jsou vysázené stromky před parčíky některých firem a řídké osázení ploch ve městech. Jsme za to rádi, ale je to velmi málo. Stromy nejsou nepřátelé působící stín v bytě. Mimo jiné pohlcují prach. Výpary některých stromů působí účinně proti virům a bakteriím. Na rozdíl od asfaltu, betonu a blátivé půdy. Možná právě teď by měl vzniknout impulz k tomu, aby se zalesnily plochy zemědělsky nevyužívané. Je paradoxní, že v učebnicích ekologie kritizujeme kácení pralesů, ale v naší vlasti nejsme schopni obnovit lesy vykácené již dávno. Státní, krajské či obecní orgány by mohly vytipovat zemědělsky nevyužívanou půdu, případně půdu využívanou, která je v místech, kde hrozí podmáčení, splavení nebo sesuv půdy, půdu v záplavových oblastech a po výměně nebo vykoupení ji zalesnit smíšenými lesy, které by, podobně jako lužní lesy, byly schopny přívaly vody a povodeň významně omezit. I každý jednotlivec by mohl náletové stromky (duby, buky, lípy aj.) zasadit na své zahradě, pozemku nebo po dohodě s obecním úřadem na veřejném prostranství. To nestojí peníze, jen trochu volného času.
Jsou věci velké a jsou věci malé. Každý z nás spáchá tu a tam nějaký prohřešek proti přírodě. Pošlapání trávníku, vyhození odpadků do trávy, vylití kyseliny, oleje či brzdové kapaliny do půdy. Hra na lovce se vzduchovkou, vypalování suché trávy. Jízda autem na místa, kam stačí kolo či chůze. I to, že kupuji výrobky ze vzdálených států, ač často nemusím, podporuji zplodiny vznikající při jejich přepravě. Avšak říkáme: Podívejte se na ty velké, kteří za účelem zisku z povrchového dolu dělají měsíční krajinu, kteří ve velkém znečišťují vzduch a vodu, kteří produkují nevratné obaly, kteří skladují jaderný odpad, kteří loví slony, velryby, kácejí amazonské a asijské pralesy, kteří působí ropné havárie… Když milióny lidí na Zemi činí malé ekologické škody, je to totéž, jako když několik firem působí škody obrovské.
Světem obchází strašidlo. Strašidlo individualismu. Já, já, já, jenom já. Já chci mít hodně peněz. Já chci mít co největší zisk z mé firmy. Já chci mít velké auto. Já chci na dovolenou do Tuniska, na Kanárské ostrovy, do Ameriky. Já to všechno chci. Co je mi po mém sousedovi? Co je mi po mém městě, co je mi po nemocném žebrákovi. Co je mi po umírajících na následky hladomoru v důsledku sucha? Co je mi po kácení pralesů někde v Amazonii či Asii? Co je mi po chudých zemědělcích v Asii a J. Americe, kteří pěstují drogy? Co je mi po umírajících velrybách? Říká se, že naše Země je přelidněná. Ve skutečnosti by snesla na svém povrchu snad i 2x až 3x více lidí, lidí, kteří však žijí v souladu se zákony přírody a Boha. Země je přelidněná lidmi, kteří myslí jen sami na sebe. A tuto tíhu nyní přestává snášet.
Kdo je vinen, že mi voda vzala dům nebo majetek? Každý, kdo mlčí. Kdo je smířen s exhalacemi, nevratnými odpady. Kdo je sám bezohledný k přírodě. Kdo se nezajímá o globální ekologické problémy. Kdo nepodporuje ani morálně, ani finančně ani přičiněním ekologické a sociální projekty nadací a nevládních organizací. Kdo nepíše důrazné petice poslancům a vládám, aby zpřísnili ekologické normy, aby na mezinárodním poli tvořili nátlak i na ostatní státy světa k výraznému omezení produkce skleníkových plynů, ke zvýšení bezpečnosti ropných tankerů, k vývoji úsporných motorů, k získávání energie z obnovitelných zdrojů (větrné a solární elektrárny, spalování biomasy) k důraznějším ekologickým kontrolám, ke projektům rozvoje zemědělství a lehkého průmyslu ve státech, kde se pěstují drogy a bez náhrady kácejí lesy a pralesy. My všichni, kteří jsme jako pštrosi vnořili hlavu do svého domu a tvářili jsme se, že se nás problémy světa netýkají. My, kteří jsme nevytvářeli tlak na četnější ekologické projekty vlády a obcí, protože by se dotkly naší peněženky. To my všichni jsme vinni za to, co nás potkalo.
Pokud čestného člověka trápí otázka, kolik peněz je vhodné věnovat na různá konta na odstranění následků povodní nebo na podporu projektů, které řeší příčinu globálních katastrof (nebo jiné sociální projekty), zde je návod mudrce dávnověku: Chceš-li mít čisté svědomí před sebou, lidmi a Bohem, kolik bys měl věnovat peněz na dobročinné účely, výši stanov takto: Urči částku, kterou ty a tvoje rodina potřebuje na zaplacení dluhu, na pokrytí přiměřených životních nezbytností (bydlení, potrava, odívání, odpočinek, cestování, vzdělávání aj.). Příjmy rodiny, jež převyšují tuto částku rozděl dvěma. Jednu polovinu si ponechej, druhou polovinu TRVALE věnuj na dobročinné účely. Zde by se mělo pohnout svědomí především lidí s vyššími příjmy, od poslanců, senátorů, vyšších státních, krajských a obecních úředníků, bohatých podnikatelů, úspěšných a slavných lidí, ředitelů, manažerů. Ve společnosti by se měl vytvořit větší morální tlak na jejich sponzoring. Je nádherné, že často přispívají lidé spíše chudší, kteří se následně musí ještě více uskrovňovat. Je to přesně to, co říkal Ježíš, když chválil chudou vdovu před chrámovou pokladnicí na dary a kritizoval bohatého, který přispěl vyšší částkou, než vdova: "Tato chudá vdova dává pár drobných mincí ze svého nedostatku, kdežto ten bohatý dává jen nepatrnou částku ze svého nadbytku!"
Někteří z nás zažili pocit strachu a bezmocnosti nad rozbouřeným vodním živlem. Škody dosahují takové výše, která hraničí s narušením stávajícího ekonomiky státu. Podle světových statistik počet a rozsah těchto katastrof přibývá. Je zde otázka: Jsme tím, co jsme viděli a někteří zažili, poučeni a připraveni ke změně postoje počínaje jednotlivcem, rodinou, přes orgány obcí, krajů, států a orgány světa konče? Investice do odstranění příčin budou nákladné, ale méně, než současné a budoucí investice do pouhého odstraňování následků. Začneme řešit příčinu už hned teď, anebo budeme pasivně čekat, až nás znovu a možná ve větším potkají následky naší netečnosti nebo bezohlednosti?
