Jinou - spíše utopickou možností - je doznání pachatele či pachatelů. Vyšetřovatelé, kteří se opakovaně střelbou do protestujících zabývali, prověřili všechny dostupné archivy především z resortu ministerstva vnitra, ale nenašli jedinou stopu vedoucí k odhalení viníků - jak střelců, tak těch, kteří střelbu na demonstranty nařídili.
Přitom například v případě Danuše Muzikářové zastřelené na brněnském Moravském náměstí se vyšetřovatel marně pokoušel získat dokumenty inspekce ministerstva vnitra, která případ zřejmě prošetřovala ještě v roce 1969.
"Žádným způsobem se nepodařilo nalézt předmětný inspekční spis, i když je vysoce pravděpodobné, že existoval," uvedl do závěrečného usnesení brněnský vyšetřovatel Petr Dyntera. Sám příliš nevěří v to, že se podaří pachatele ještě odhalit.
|
DÁLE ČTĚTE |
Nepomohla totiž ani výzva v novinách, ani pokus zjistit příslušnou zbraň, navíc střela se za podivných okolností ztratila. Obdobná "důkazní nouze" je i u ostatních případů zabitých či zraněných ze srpna 1969. Navíc ke zranění často docházelo tak, že příslušníci zásahových jednotek stříleli do davu za nepřehledné situace.
Může se ještě najít svědek, který by případy dnes osvětlil? Těžko. "I v teoretickém případě vytipování možného pachatele, případně jeho označení anonymem, by bylo vzhledem k časovému odstupu prakticky vyloučeno najít dnes důkazy, které by stačily ke sdělení obvinění," uvedl Dyntera.
Akce proti demonstrantům v srpnu 1969 byly velmi pečlivě připraveny. Podílely se na nich Lidové milice (jejich příslušníci dostali ostré náboje), vojáci a speciální pořádkové jednotky Sboru národní bezpečnosti. Jeden ze svědků tehdejších událostí uvedl, že z příslušníků zásahových jednotek byl cítit alkohol.
Podle archivních dokumentů dokonce SSSR nabídl využít k potlačení demonstrací okupační vojáky, tato nabídka však nakonec nebyla využita.
