Vishwanathan přijel na Šluknovsko na požádání policejního prezidia. "Byl jsem velmi překvapen silou agresivity a tím, že mezi neonacisty byli místní lidé, kteří s nimi souhlasili. Přitom den před tím mě ujišťovali, že násilí nechtějí, že chtějí, aby jejich město bylo místem pro život, ne místem bitev. Byl jsem šokovaný, že stejní lidé druhý den s neonacisty a násilníky souhlasili, neváhali obsadit ubytovnu a chtěli krev," popsal sociální pracovník.
Po šesti dnech na Šluknovsku - změnil jste názor? Jsou Češi rasisté?
Český národ je mírumilovný a má soudnost, ale tohle mne vystrašilo. Děti na ubytovně brečely, nechápaly, co se děje. Jak útok eskaloval, všichni měli strach, zhasla světla, vznikla panika, nikdo nevěděl, jak to dopadne. Hodně mě zasáhlo, když Romové říkali, že v tom davu vidí své přátele. Tady to nemůže být jako v Bosně, kdy přítel střílí na přítele. To nemůžeme dopustit. Jsou problémy v soužití, kriminalita, nezaměstnanost, ale nikdo nemůže jít s davem proti nevinným. To je obrovská chyba, nesmíme spadnout zpět jako v hitlerovské říši, kdy se lidé nechali zhloupnout nenávistí, majorita ztratila soudnost. Lidé se musí vzpamatovat.
Má Šluknovsko ještě šanci, když roky se problém neřešil, lidé jsou zoufalí a nikdo nemá na potíže recept? Teď přišli neonacisté se svými jednoduchými hesly, demonstrace jsou prakticky každý den a jít s davem je tak lehké...
Stále věřím, že má, ač jsem z toho také stále traumatizovaný. V tom davu byly děti, krásné mladé ženy - budoucí matky. Jak takhle lidé mohou ztratit soudnost, být bezohlední? Celý týden jsem žádné projevy nenávisti nezažil, lidé se chovali normálně. Pokud ti nájezdníci a barbaři nenapadnou ta města, jsou schopna problémy vyřešit. Ale musí pro to být vytvořené podmínky.
Jaké podmínky, kdo je má vytvořit a jak? Co je nyní nejdůležitější?
Posledních 20 let vláda strká hlavu do písku a radnice ohluchly. To se musí změnit. A konfrontační jednání se musí změnit v debatu, musí se pojmenovat, co lidem nejvíce vadí a jak to řešit. Co s přistěhovalectvím, kriminalitou, nezaměstnaností, bezpečností. Vyslechnout všechny strany, pracovní skupiny musí říci, co mohu udělat já, co soused, co podnikatel, co radnice. Tento plán předložit vládě, která musí úsilí místních podpořit, aby kraj neupadl do beznaděje, zoufalství nebo občanské války. Jinou cestu neznám.
Je podle vás situace tak vážná, že bez rychlých výsledků to může skončit pogromy nebo občanskou válkou?
Chraň bůh, aby se něco takového stalo, česká povaha je zdravá. Ovšem pokud přátelé ztratí důvěru k přátelům, nevím, kam to povede. Není to dobré. Společnost musíme uklidnit. Základní problém je, že zde není naděje na nějakou budoucnost, přichází další chudí, lidé neví, kde hledat pomoc. Je tu mrtvo, mladí se nudí, není kam jít, infrastruktura je totálně zanedbaná. Nyní jsou důležitá i symbolická gesta, třeba společně opravit červený varnsdorfský kostel, udělat z té ruiny místo setkávání a modliteb. Naděje, že společně můžeme něco změnit, je důležitá.
Co by měli podle vás v tuto chvíli pro uklidnění udělat starostové?
Opustit svá vyhřátá křesla a vyjít ven do ulic naslouchat lidem. Ti jim nevěří, neberou je vážně. Oni musí získat zpět ztracenou autoritu, být těmi, kdo lidem může pomoci. Nemohou Romům říkat, máte pravdu, a Čechům to samé.
Máte ze starostů pocit, že se bojí a každému odkývou jejich pravdu, že se bojí být autoritou?
Myslím, že ano. Starostové zvolili cestu populismu. V první řadě musí naslouchat a pak s nadhledem a ušlechtilostí vytvořit podmínky pro řešení. Ne se podbízet.
Vy jste byl tři roky členem Rady vlády ČR pro lidská práva, ta nemá řešení stejně jako vláda. Kdy problém začal vznikat, kde se to všechno vzalo?
Již první zpráva o stavu v romské komunitě v roce 1997 varovala, co může nastat. I všechny další říkaly, že obce nechtějí problém řešit. Varovali jsme je, aby kvůli okamžitému zisku neprodávaly všechny své byty, že se chovají hazardně a že se jim to jako bumerang vrátí. Nemysleli dlouhodobě a ušlechtile, což je největší bída naší země. Zapomněli jsme na Svatopluka a jeho pruty, že jen společně jsme silní.
Po tom traumatickém zážitku, vrátíte se ještě na sever?
Ano, vrátím.
