Ruská říše se tehdy hroutila, komunisté slibovali obnovení SSSR, všude se objevovali šílení nacionalisté.
Dnes je Evropa znovu poměrně klidným kontinentem, Slobodan Miloševič je souzen a Západ věří, že nové Rusko prezidenta Vladimira Putina míří k stabilitě a prosperitě.
Může to vypadat, že NATO vypadlo ze světové šachovnice. Globální válka západního světa se nyní vede proti jiným nepřátelům: fanatikům, kteří chtějí bombami narušit zaběhnutý řád. A silou vedoucí tuto válku již není NATO, nýbrž Spojené státy, které se staly jediným "globálním policistou".
Když Česká republika v roce 1999 vstupovala do NATO, západní politici opakovali, že nejde jen o bezpečnostní záruky, o rozprostření toho mytického ochranného deštníku nad zeměmi, které vždy semlely dějiny velkých sousedů.
Říkali: vstupujete do vybraného klubu a prospěje vám to - v lepší společnosti zkrátka pochytíte lepší mravy. Dnes je v našem zájmu, aby tento klub prospěl i novým členům. Přesto hlavním důvodem, proč je i nyní NATO klíčové, zůstává naše bezpečnost. Ten "ochranný deštník" stále potřebujeme.
Je ještě příliš brzy přestat se bát Ruska, stále to je země, která může sklouznout do dalších kotrmelců. Nejspíš se to nestane, ale stát se to může, stejně tak může přijít rána z úplně jiné strany. Dějinné lekce jsou v tomto smyslu neúprosné: nikdo po první světové válce nevěřil, že může přijít válka druhá, zeptejte se babiček.
A před zářím 2001 nikdo nevěřil, že by skupina šílenců dokázala smést z povrchu zemského panoráma New Yorku. Zkrátka: svět vždy byl a vždy bude nebezpečným místem. S NATO za zády to platí přece jen trochu méně.
