Co vlastně tenhle poplatek je? Zvláštní daň, kterou by měl platit každý, kdo má doma obrazovku, i kdyby veřejnoprávní kanál vůbec nesledoval. Není divu, že se tomu tolik lidí brání.
Zkusme to vzít jako podnět do diskuse o budoucnosti veřejnoprávního vysílání. Co když je to zvláštní způsob referenda, ve kterém hlasují majitelé přijímačů tím, že jednoduše neplatí? Osud veřejnoprávní televize je prostě nezajímá.
Oprávněnost poplatků a jejich vymáhání jsou však dvě rozdílné věci. O tom, jestli má celý národ povinně vydržovat jednu privilegovanou televizi, nebo ne, můžeme diskutovat nekonečně dlouho. Můžeme zpochybňovat leckdy podivné hospodaření, čerstvé požadavky na třinácté a čtrnácté platy nebo na zvyšování koncesionářského poplatku.
To však nemění nic na tom, že by jej měli platit všichni. Zákon je tu přece pro každého uživatele televize. Kdo drze neplatí a není za to nijak trestán, vypadá jako chytrák a šikula, zatímco poctivý je za hlupáka, který vždy prodělá.
Tak to dosud bylo. Tahle daň prostě bude podivná. Vždyť si každý mohl určovat, jestli ji bude odvádět, nebo ne. Tak to být nemůže. A proto možná přijdou kontroly. Kdo se dívá načerno, měl by začít uvažovat o placení.
Diskuse, jestli je správné, aby si lidé povinně vydržovali televizní redaktory, tím přece nekončí. Končí jenom příšerný nepořádek. Na čas snad pominou i nářky ČT na nedostatek financí. A to je dobře.
Lapání neplatičů je totiž mnohem spravedlivější způsob, jak vylepšit její hospodaření, než varianta druhá. Tou je nápad ředitele Balvína na další zvyšování poplatků. A na tom by opět nejvíc prodělali ti, kteří vždy poctivě platili.
