Tak moc jako v minulých dnech jsem se neřehtal od doby, co v červnu podnapilý Miroslav Kalousek blábolivě odpovídal novinářům na otázky ohledně pomoci lidem postiženým povodněmi.
Zatímco však "Kalda", jak se politikovi TOP 09 přezdívá, tehdy přiznal dvě sklenice tvrdého alkoholu, komické kvarteto sociálnědemokratických politiků Hašek, Škromach, Tejc, Zimola bylo dle dostupných zpráv střízlivo. Přesto se těm klaunům podařilo mě v jednu chvíli přimět, abych zůstal se smíchem přilepen na sociální sítě a zpravodajské weby. Dokonce mi to znemožnilo plánované psaní.
Sobotka: hříchy zapomenuty
Zmíněná "fantastická čtyřka" svým konáním potvrdila, že snad nejhorším zločinem na světě je špatně provedený atentát. Jejich narychlo upečený, upocený a zjevně nedomyšlený pokus svrhnout po víkendových volbách předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku učinil z tohoto nevýrazného politika s máslem různých značek na hlavě mezi mnoha lidmi populárního hrdinu. Z předsedy strany, který samozřejmě je (byť jistě ne sám) odpovědný za nedobrý výsledek strany ve volbách, stvořili oni patláci mučedníka.
Tragikomický thriller o atentátu se změnil ve vyslovenou frašku ve středu, když spiklenci pod tlakem přiznali, že před útokem na Sobotku navštívili prezidenta Zemana v Lánech. Přitom místopředseda ČSSD Michal Hašek den předtím v České televize jedenáctkrát lhal, když schůzku popíral. A ještě ve středu ráno vyšel v tomto listu rozhovor s Haškem pod titulkem "U Zemana jsem nebyl. Nelžu".
Jenže pátý účastník schůzky, plzeňský hejtman Milan Chovanec, o setkání promluvil - a roztočil se kolotoč bizarních, přitroublých či zcela pitomých výmluv ostatních účastníků, jimiž se plnily sociální sítě.
Cenu v tomto ohledu vyhrál, možná nepřekvapivě, proslulý veleduch Zdeněk Škromach, výrazná osobnost, jak by řekl jeho guru Miloš Zeman. Na desítky minut mne odboural výrokem v České televizi: "Neřekli jsme to (o schůzce), protože jsme se báli, co na to řekne Slávek Sobotka." Bingo, to jste se báli oprávněně!
Stříbrnou medaili za výmluvy získal, a zde už to překvapivé je, jihočeský hejtman Jiří Zimola. Tento kdysi sympatický a inteligentně působící člověk štkal ve středu jako malý chlapec, omlouval se, současně prstem ukazoval: nejen já, můžou za to taky trochu oni, no kdo, no oni - no přece tradiční viník všeho zlého, co se v zemi děje - novináři.
"Média se ze schůzky snaží udělat detektivku, k čemuž jsme přispěli i my, když jsme ji nepotvrdili," sdělil hejtman serveru novinky.cz. Vskutku pronikavá analýza! "Já vím, že se musím za svá vyjádření omluvit. Věřím, že trochu vnímavý čtenář a volič to ale pochopí i proto, že jsem byl vystaven mediálnímu tlaku i od vás, " řekl Zimola serveru iDNES.cz.
O jaký mediální tlak asi šlo? Jak vyplynulo z jedné twitterové diskuse, věc lze vysvětlit tak, že nešlo o "mediální tlak", ale o "tlak médií", tedy médií spiritistických, těch, která vyvolávají duchy. Že by jedním z médií mohl být Michal Hašek, naznačoval fakt, že tento politik přirovnal kritiku, kterou vzbudilo jeho lhaní, k čarodějnickým procesům.
Hrad: po nás potopa
Čestné uznání ovšem získal i člověk, který se soutěže o nejtrapnější výmluvu účastnil jaksi bokem - kancléř prezidenta Zemana Vratislav Mynář. V krátkém vyjádření pro zpravodajský web TÝDEN.CZ, jež zakončil tak, že praštil telefonem, tvrdil: Prezident nikoho konkrétního do Lán nepozval! "Když se kdokoliv nahlásí panu prezidentovi, tak pan prezident kohokoliv přijme." Mynář v rozčilení zjevně zapomněl říci, že myslí "kohokoliv z politiky", takže na sociálních sítích se následně začali pobaveně "nahlašovat" lidé, že i oni mají o setkání se Zemanem zájem - a prezidentův pomyslný diář se začal plnit.
Poukazuje to však na roli Miloše Zemana v onom upatlaném příběhu. Mnozí moji kolegové žurnalisté poslední měsíce neustále tvrdili, že Miloš Zeman je zlověstný politický génius, kterého nikdo neporazí. Teď se zdá, že Zeman by obstál jako génius jen tehdy, kdyby se v duchu hesla Po mně potopa zcela plánovitě rozhodl, že všechno zničí - rozloží sociální demokracii i svoje Zemanovce.
Vyjděme však z přízemnějšího vysvětlení, že se věci začaly vyvíjet směrem, s nímž ani mytizovaný Miloš Veliký nepočítal. Že do soutěže zasáhly podceňované mocnosti - voliči, kteří nejprve ve volbách odepsali jeho SPOZ, či lidé, příznivci ČSSD, kteří si masově stěžovali na svržení Bohuslava Sobotky a tvrdě se obuli do prezidentových příznivců ve straně.
Zeman: kam se poděl génius
Pokud to tak bylo, proč se tedy Zeman mýlil? Skoro se nabízí vysvětlení, že prezident sice považuje novináře za idioty, ale když šířili mýtus o jeho neporazitelnosti, ještě posílili jeho již dost velké ego a přesvědčení o neomylnosti. Je možné (a někteří lidé v sociální demokracii to říkají), že Zeman, ale i Michal Hašek a spol. prostě žili poslední měsíce v bublině. Všechno zvládneme, všechno vypletichaříme, Zemanovci budou bez problémů ve Sněmovně, vše je jen otázka peněz, Sobotky se zbavíme - a vůdce na Hradě vždy vítězí.
Pozor, tato bublina zjevně zahrnovala široké kruhy straníků. Svědčily o tom bezprostřední reakce části sociálnědemokratických funkcionářů na příběh se lhaním o schůzce v Lánech. Nesly se v duchu: No a co se stalo? Takhle to v našem akváriu chodí, tak co jako? "Přes to všechno, co se odehrálo, je (Michal Hašek) také člověk, který má nějaký morální standard. Nikdo nejsme bez chybičky," prohlásil náměstek brněnského primátora Oliver Pospíšil.
"Bez bližších informací nemůžu nyní soudit, zda by měli být (haškovci) odvoláni, či nikoliv," řekl zase předseda pražské buňky ČSSD Karel Klíma. Proboha, jaké bližší informace ten člověk potřebuje, aby si učinil názor na to, co dělat poté, kdy Michal Hašek zcela jednoznačně lhal?
Tyto řeči straníků, nepovedené svržení předsedy, otevřená válka uvnitř ČSSD i lhaní ukazují ještě na jednu věc. Že nejen pravicoví politici a mnozí publicisté, ale ani sociální demokraté a Miloš Zeman navzdory agresivní rétorice ve skutečnosti nikdy nedocenili míru zuřivosti, velikost odporu vůči tradičním politickým stranám, který zachvátil významnou část české společnosti.
Další články v příloze Kavárna: Babišovi bratři. Kořeny propadu ODS Čtěte v sobotu 2. a v neděli 3. listopadu
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Kdyby to sociální demokraté i Miloš Zeman věděli, postupovali by ve svých vnitřních sporech mnohem opatrněji. Jenže sociální demokraté nechápali, že vysoké preference, kterým se těšili před rokem, nebyly hlasy pro ně. Šlo o hlasy proti politické elitě, z níž nejhorší byla Nečasova vláda, v očích voličů zkorumpovaná a odpovědná za ekonomický propad. Sociální demokraté se tehdy mnoha lidem jevili jako nejmenší zlo (Andrej Babiš ještě nebyl k dispozici). A sebestředný Miloš Zeman (jak je zjevné z jeho výroků typu - mé myšlenky patří všem) nechápal, že lidé v prezidentské volbě nehlasovali pro něj, z lásky k němu, ale že šlo o hlas proti; proti nenáviděné politické partě u moci, které to měl Zeman "natřít".
Babiš: čert na zdi?
Prezidentovo pletichaření a válka v ČSSD však nyní, jak ukazují reakce na sociálních sítích, vedou nejspíše k tomu, že naštvaní voliči začínají i tuto skupinu řadit k odsuzované politické rase. A sociology popsaný "tekutý hněv" stále více živí nové populistické strany, které voliči považují za síly spolehlivě stojící mimo onu starou neblahou politickou třídu. Tak roste především hnutí ANO bohatého byznysmena Andreje Babiše.
Nemaluji teď čerta na zeď, netvrdím, že ďábel určitě přichází, ale zcela bez rizika tento vývoj skutečně není. Zvláště kdyby se snad konaly předčasné volby a populistické ANO by nedostalo čas ukázat, jak moc schopné či neschopné je.
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
