Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ZÁPISNÍK: Izrael a Zeman u zdi. Proč pochybovat o výroku prezidenta

  16:00aktualizováno  16:00
Byl Zeman u bariéry, která bere Arabům půdu? Proč říká, že židovský stát je ostrovem demokracie? S kým mluvil? A co si myslí o násilí? Zápisník komentátora MF DNES Michala Musila vychází pravidelně v sobotní příloze Kavárna. Tentokrát je psán z Izraele.

Prezident Miloš Zeman se svým izraelským protějškem Šimonem Peresem prochází okolo čestné stráže během uvítacího ceremoniálu v prezidentském paláci v Jeruzalémě (7. října 2013). | foto: AP

Pozoroval jsem v pondělí ty dva palestinské beduíny na okupovaném Západním břehu Jordánu - a v uších mi zněla slova Miloše Zemana, že Izrael je "ostrovem demokracie na Blízkém východě".

Prvnímu Palestinci muselo být minimálně přes šedesát, měl tmavý svetr, zašpiněné zelené kalhoty, bílý plnovous a na hlavě arabský šátek, kefiju. Druhý, též starší, měl šedé vlasy, podlouhlý oholený obličej a tmavou mikinu nejasného původu. Oba muži vyprávěli, jak přijeli izraelští vojáci s buldozery a srovnali se zemí jejich příbytky: přece zde žijeme a chováme ovce už strašně dlouho, tak proč ničí naše osady? Izraelské úřady a vojáci likvidují obydlí Palestinců často; oficiální důvod je, že jde o stavby bez povolení. Vesničané se sice snažili prokázat, že stavby jsou legální, jenže izraelské úřady dokumenty neuznaly, neboť je nevydaly ony, ale palestinská samospráva.

Poslouchám příběh a vím, že v mé zemi je v některých (intelektuálních) kruzích Stát Izrael dost populární. Prý jde o předsunutou baštu Západu hájící euroatlantickou civilizaci před islámskými teroristy a extremisty. No dobrá, ale jak to jde dohromady s těmi dvěma beduíny?

Facka: "Nelidský akt"

Pastevcům bez střechy nad hlavou přivezly humanitární organizace aspoň stany, avšak na místě se opět objevila izraelská armáda a chtěla stany zabavit. Když se jim v tom snažila zabránit francouzská diplomatka, vytáhli ji vojáci z vozu, povalili na zem - a ona pak dala jednomu z mladých izraelských chlapců facku: přítomen byl i reportér agentury Reuters a incident se začal probírat na veřejnosti. "Demolice osady a bránění tomu, aby se k vesničanům dostala humanitární pomoc, je nelidským aktem," napsal v komentáři izraelský deník Haaretz (text komentáře v angličtině zde). Tak je stát Izrael předsunutou výspou Západu a ostrovem demokracie? Nebo provádí nelidské akty?

V průběhu cesty do Izraele a na palestinská území, kterou organizuje švédská nevládní organizace Diakonie, si pořád říkám, že nesmím propadnout jakékoli propagandě. Ovšem že se příběh oné beduínské vesnice odehrál, jak popisuji, potvrzuje více zdrojů. Jen snad Haaretz (zhruba srovnatelný s britským deníkem The Guardian) má ke krokům izraelských úřadů kritický postoj, zatímco jiná izraelská média zdůrazňovala spíše tu facku, kterou diplomatka uštědřila vojákovi.

Zrádci: Izraelci kritizují Izrael

Izraelské demolice domů Palestinců jsou coby široce prosazovaná politika natolik známé, že mají samostatné heslo v anglické Wikipedii (zde). Zatímco dříve argumentovaly úřady bezpečnostními důvody, nyní v dobách relativního klidu tvrdí, že jde jen o administrativní opatření proti nelegálním stavbám. Zdá se ovšem, že těch nelegálních palestinských staveb je na okupovaném území Západního břehu Jordánu nějak moc, když se pořád bourá. Ale hlavně - týž den jsem na jiném místě na okupovaných, či, jak říká Izrael, "sporných" územích viděl zbořené přístřeší pro ovce patřící palestinským Arabům a kousek od něj stál příbytek, karavan izraelských osadníků. Nezbořený, v pořádku. Dvojí metr? "Židovský dům bez povolení je urbanistický problém, ale palestinský dům bez povolení je strategická hrozba," napsal před časem Meir Margalit z Izraelského výboru proti demolicím domů.

Svazky StB na pozadí Babiše Další články v příloze Kavárna čtěte v sobotu 30. listopadu a v neděli 1. prosince

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Takový názor jsem v Izraeli a na palestinských územích slyšel v posledních dnech několikrát. Že izraelští občané můžou stavět v okupovaných oblastech, kde by podle spousty zemí, USA i OSN, neměli, zatímco domy Palestinců se demolují. Říkali mi to ostatně též izraelští občané, byť jiní než ti, co stavějí. Nevím samozřejmě, co by jim řekl Miloš Zeman, možná, že jsou idioti. Nebo zrádci. Ale tipuji, že s takovými Izraelci dosud nemluvil.

Ve slovech těch lidí se opakuje podezření, že státní politika sleduje základní cíl: zvětšit území obývané Izraelci, zabrat na Západním břehu ještě více půdy vhodné k farmaření, budovat židovské osady a Araby koncentrovat do mnoha ostrovů kolem větších měst pod palestinskou samosprávou. Konečný mír by snad vypadal tak, že by arabské ostrovy propojily tunely a cesty, zatímco jiné silnice by spojovaly izraelské osady. Zkrátka separace. Byl-li by toto onen životaschopný palestinský stát, o němž se teď vyjednává mezi Izraelem a palestinskou vládou na Západním břehu, ponechávám na úvaze čtenáře.

Strach: Hodní a zlí

Jistě, historie regionu je plná krve. Boj o půdu zde začal už dávno, žádná strana není černá nebo bílá, vyhánělo se, zabíjelo se na izraelské i arabské straně. Ve střetu o půdu ovšem nyní izraelský stát vítězí. A tak když jedete po územích Západního břehu Jordánu, vidíte na mnoha místech židovské osady, krásné, upravené, se zelení - ovšem obehnané ostnatým drátem. A pak vás praští do očí chudoba palestinského obyvatelstva, odpadky a chatrče. Lehko vás napadají politicky nekorektní úvahy o kulturní nadřazenosti, dokud vám (židovští) aktivisté neřeknou, že v arabských částech Jeruzaléma prostě židovská radnice odváží odpadky méně a že izraelské osady výrazně podporuje stát.

Většina izraelské společnosti o životě jednotlivých Palestinců moc neví. Nestará se. "Ztratili jsme schopnost vidět Palestince jako lidské bytosti. Nemají pro nás obličeje ani hlasy, mají jen jednu kolektivní identitu - teroristi," řekla mně a dalším novinářům ve středu Nomika Zion z organizace Other Voice (Jiný hlas). Nomika žije na jihu Izraele ve městě Sderot, na které léta každý den dopadaly desítky raket z palestinské Gazy, pár lidí bylo zabito a stovky domů zničeny. Je zjevné, že stres z doby intenzivních útoků drobnou ženu s kudrnatými černými vlasy poznamenal - občas se jí v očích objeví slzy. Vypráví o tom, jak se bála o děti a jak se spalo v krytu. Ale i tak se jí nelíbí, jak moc ovlivňují dnešní Izrael slova "bezpečnost", "strach" a "terorismus". "Žijeme ve strachu... bojíme se jich," řekl mi o něco později mluvčí izraelské armády Bjorn Herrman. Strach je pochopitelný, Palestinci samozřejmě zabíjeli, dokonce ženy a děti, i když hodně zlé to bylo před časem, teď se Izraelci mohou cítit bezpečněji.

Přece jako by se tu lidé i stát už dávno ocitli v začarovaném kruhu strachu. Strach plodí další strach a dá se jím obhájit všechno. Strachem z teroristů se vysvětluje budování bariéry, plotu z ostnatého drátu občas přerůstajícího v zeď, která výrazně ukrajuje z palestinské půdy na Západním břehu Jordánu. Strachem z teroristů se vysvětlují drsná omezení, jimiž Izrael kontroluje, jaké zboží jde do jižního palestinského území, Gazy, která je pod kontrolou hnutí Hamas. Ano, Hamas je považován za teroristickou organizaci, střílel donedávna na Izrael, ale cožpak je možné trestat všechny obyvatele Gazy za vládu, jakou mají? Omezovat dodávky potravin, odstřihávat je od elektrického proudu, od stavebního materiálu? "To je cena, kterou bohužel bude muset obyvatelstvo zaplatit," řekl nedávno izraelský ministr obrany Moše Jaalon. Nepřipomíná to princip kolektivní viny?

Ministr: Putin není zlý

Raději bych si tedy řeči o Izraeli coby ostrůvku demokracie a palpostu západní civilizace nechal od cesty. Přemýšlel bych spíše, zda se nedá pomoci lidem - a taky míru, než nenávist zase naplno vybuchne. Miloš Zeman by asi moje přání nepochopil, ale jiní by mohli. Ostatně když už se bavíme o předsunuté baště západní civilizace, tak je potřeba vědět, že izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman je proslulý svou náklonností k Putinovu Rusku. Po tamních kontroverzních volbách řekl, že chyby možná byly, ale přesto vyjadřují vůli Rusů.

Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.

Autor:


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Požár motorestu poblíž Hlavence u Prahy (18. listopadu 2017).

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Další z rubriky

Za neoznámení sexuálního násilí až tři roky vězení, navrhuje ministerstvo

Ilustrační snímek

Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje rozšířit výčet činů, jejichž neoznámení či nepřekažení je trestné, o různé...

Čuba zůstává senátorem, i když není k sehnání a na jednání nejezdí

Noví senátoři zvolení ve Zlínském kraji - František Čuba (vlevo) a Ivo Valenta.

Senátor František Čuba už déle než rok nedojíždí na jednání horní komory parlamentu a nebývá k zastižení ani ve své...

Tisíce lidí si připomněly 17. listopad, nejvíce akcí bylo v Praze

Oslavy 17. listopadu v Praze - Národní třída (17. listopad 2017)

Česko si v pátek připomnělo památku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Tisícovky lidí a...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.