To však nebude jediná oběť - ministři za Unii svobody půjdou z kola ven.
Co se může stát? Začněme od nejhorší varianty:
1) Špidla zůstane ministerským předsedou a bude vládnout pod patronátem Grosse s tichou podporou komunistů.
Taková vláda nejenže nebude pro zemi prospěšná, bude škodlivá. Reformy se zastaví, společenský život prodchne atmosféra zmaru a beznaděje. Jediným pozitivem může být fakt, že taková konstelace vybičuje odhodlání pravice co nejdřív převzít moc.
2) Špidla se udrží, vyhodí Unii svobody, ale ta beztak menšinový kabinet podpoří. Vznikne naprosto nestabilní slepenec závislý na vůli pánů Bielesze, Vrbíka, Kotta a dalších, který bude dobrý jen k tomu, aby si Miroslav Kalousek upevnil pozici.
3) Premiér padne a prezident zvolí variantu přátelskou k ČSSD, pověří sestavením nového týmu Stanislava Grosse. Ten má, co se týče podpory, přesně stejné možnosti jako jeho předchůdce. Buď s komunisty, nebo s unií.
Nová tvář a vyjednavačské schopnosti dávají takovým svazkům o něco větší naději na trvanlivost. Z hlediska skutečného vládnutí však budou stejně impotentní, jako kdyby je vedl Špidla.
4) Prezident dovede strany k vytvoření superduhové superkoalice, ve které budou všichni krom komunistů. Zde by však hrála roli vůdce ODS, která by trvala na tom, aby se uskutečnila aspoň část jejího programu, a tak si připravila pozici pro volby. To je pro sociální demokracii polibek smrti - pokud má zbytky sebezáchovného pudu, sama pošle takový kabinet do pekla.
5) Prezident zvolí nepřátelskou variantu a sestavením vlády pověří lidi, kteří nebudou mít šanci. Události budou spěchat k předčasným volbám, které vrátí karty do rukou voličů. Ti rozhodnou, zda chtějí tlustý sociální polštář, nebo růst a reformy.
Pouze varianta číslo pět je správná. A proto v Česku nepravděpodobná, dodal by ironik.
