Krom několika extremistů totiž nikdo nikdy vážně ani neuvažoval o tom, že by chtěl výsledky války měnit. Kritici Benešových dekretů by právem požadovali o něco větší slušnost a aspoň půlvětu o utrpení, které "neměnné výsledky" způsobily.
Očekávat to však od zástupců stran, které do voleb vtrhly s řemdihem nad hlavou a se lvem na štítu, by to nemohl ani největší optimista. A ani největší optimista nemůže očekávat, že relativně elegantní a neškodná deklarace zažene nikoli fiktivní, ale skutečnou bouři, kterou rozpoutali politici nad dekrety v rámci předvolebního boje.
Ta naopak zesílila poté, kdy Václav Klaus prohlásil, že ODS nepodpoří Ano v referendu o unii, pokud nedostaneme záruky o nedotknutelnosti poválečné legislativy po našem vstupu do Evropské unie. Na otázku, jak svou větu myslel, odmítá odpovědět, prý aby nerozmělňoval dopady včerejšího usnesení sněmovny.
Můžeme se tedy jen dohadovat, zda ODS pouze točí řemdihem bojechtivěji než jiní, nebo doopravdy chce po Evropě nesplnitelný požadavek. Z Klausovy formulace totiž přímo vyplývá, že unie by nám měla zajistit, aby například nějaký budoucí český parlament neměnil zákony!
Nebo to, že by výkonná moc měla nařizovat soudní moci, co má a nemá dělat! Něco takového patrně Václav Klaus nechce, možná mu bude stačit nějaké prohlášení Evropské komise, které ovšem bude mít opět pouze váhu hromničky za jasného dne.
On přitom bude vítězem, který národu onu "záruku" přinesl. Možné je však i to, že svá slova myslí vážně - připravuje si agitaci proti vstupu Česka do unie. Takový postoj je jistě možný. Ale nelze jedněmi ústy tvrdit ODS volí unii a zároveň Do Evropy nechceme, protože nám nedali hromničku.
