Jednoduše řečeno, novela zákona o ochraně ovzduší, která mimo jiné umožní úředníkům kontroly kotlů v domácnostech, zavede kromě práva lidí na čistý vzduch i právo na život bez zápachu.
„Tento návrh fakticky dává lepší právní nástroje do rukou úřadům, aby mohly efektivněji zasáhnout v případě, že nějaká provozovna do okolí produkuje intenzivní zápach,“ popisuje podstatu návrhu senátorka Jitka Seitlová (Nez.), která stála u jeho zrodu.
A ministerstvo životního prostředí na něj nakonec kývlo. Nyní se vymýšlejí podmínky, které budou muset firmy – jejichž provoz produkuje pachové látky – splnit. Že by po vzoru některých evropských států i Česko nastavilo plošné limity s konkrétními číselnými hodnotami, se však nestane.
S přesnou definicí by si kraje ušetřily práci, říká Böhnisch
„Jen budou stanoveny specifické emisní limity pro jednotlivé provozovny, přičemž tyto podmínky budou postupně zpřísňovány. Taková je dohoda s ministerstvem,“ říká Seitlová.
Možná nyní čtenáře napadne paralela s dnes již veřejně známou formulací „množství větší než malé“, která před lety mátla soudy, když měly určit, kolik může mít člověk u sebe drogy, aby to ještě nebylo považováno za trestný čin. Seitlová i předseda poslaneckého výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch (ČSSD) však návrh považují za přijatelný kompromis.
„Je to zkouška, jak se to chytne. Vyzkoušíme to a pak se bude debatovat dál, jestli emisní limity pro zápach přesněji definovat. Přesná definice by totiž znamenala, že si kraje ušetří práci a automaticky nastaví ty nejvyšší mezní hodnoty a vlastně se nebudou bavit ani s jednou stranou. Toto je nastaveno tak, aby byl zdvižen jakýsi varovný prst, a bude se s tím dále pracovat,“ vysvětluje Böhnisch.
