Zaorálek byl na rozdíl od většiny ostatních řečníků k migračním jevům převážně kritický a zaměřil se především na zápory, které přinášejí. Podle něj stěhování obyvatelstva není pro hostitelské a tranzitní země, jejichž zákony a pravidla by měla být migranty respektována, vždy pozitivní a negativní dopady má zejména pro samotné uprchlíky.
Ministr zahraničí upozornil, že je potřeba rozlišovat mezi těmi, kteří prchají ze svých zemí z bezpečnostních důvodů, a těmi, kteří odcházejí účelově. Zdůraznil, že při bezpečnostních krizích v daných zemích se daří uprchnout daleko do zahraničí spíše těm mladým a silným, zatímco těm skutečně slabým a potřebným nikoli.
Důstojné podmínky pro život v zemích původu nesmějí být ale dotyčným státům vnucovány zvenčí, dospět k jejich zajištění musejí dané země samy, upozornil také Zaorálek.
