A k tomu navíc velkopansky zneužívám armádní helikoptéru, která mne "téměř výhradně" přepravuje domů do Ostravy, "často kolem dnů pracovního volna, například v pondělí." (MFD 11. 10.) Mám chuť si nad sebou odplivnout.
Není to ale vše trochu jinak? Není v mé pracovní náplni poslance kontakt s voliči z mého volebního obvodu a v pracovní náplni předsedy Sněmovny reprezentování celé České republiky? Neměl bych být v pondělí, v rámci poslaneckých dnů, ve svém regionu, tedy na Ostravsku? A neměl bych též zvládat povinnosti vyplývající z mé ústavní funkce v Praze, jež mnohdy také připadají na pondělky či úterky? Nebo by bylo lepší odmítat zahraniční návštěvy s tím, že nejsem schopen být na dvou místech najednou?
Pravomoc využívat služeb armádního letectva je vybraným ústavním činitelům svěřena, tuším, právě proto, aby zvládali co nejvíce práce za co nejméně času. Létat tam a zpátky jen pro moji zábavu by mne vůbec nenapadlo, už proto ne, že jsem vášnivým řidičem svého vozu a ve vrtulníku mi bývá často zle. Přesto přiznávám reálný základ teze Martina Komárka, že je možná bezpečnější, když cestuji vzduchem, než kdybych ohrožoval účastníky silničního provozu za volantem.
Létám podle kodexu
Diskusi nad dopravními návyky ústavních činitelů se nebráním, poněvadž mám svědomí čisté. Nezneužívám svého postavení ani peněz daňových poplatníků. Tím spíše mne mrzí, pokud je toto téma spojováno s mnou iniciovaným etickým kodexem.
Kodex má mimo jiné zprůhlednit finanční výdaje poslanců. V této souvislosti musím dodat, že i kdybych vrtulník nevyužíval, nijak bych náklady plynoucí na příslušnou armádní letku nesnížil.
Nářky nad tím, že kodex nebude mít podobu zákona a že jeho porušování nelze efektivně sankcionovat, pokládám za hloupé. Etické kodexy ze své podstaty mívají rozměr morální, nikoli právní. Že se k němu hlásí poslanci dobrovolně? I to přece o mnohém vypovídá. Nepochybuji, že zejména novináři se budou tázat těch, co podpis nepřipojí, proč se tak rozhodli a z jakého důvodu nehrají otevřenou hru. Byl bych rád, kdybychom žili ve společnosti, kde už samotný fakt, že byl někdo "nachytán na hruškách" a donucen k omluvě, má očistný účinek.
Doufám, že kodex zprůhlední poslanecký výkon mandátu. Měl by mimo jiné – nad rámec projednávaného zákona o střetu zájmů – umožnit lepší veřejný dohled nad příjmy a dary zákonodárců, nad uzavíranými smlouvami a svěřenými penězi, za které si obstarávají nezbytný servis, či nad věrností straně, za niž byli zvoleni.
Sněmovna – dům ze skla
Zásadní oblastí, kterou kodex upravuje, je lobbing na půdě Sněmovny.
V zájmu očištění sněmovní půdy káže poslancům setkávat se na ní jen s registrovanými lobbisty. Registraci samotnou umožní připravovaná směrnice, která lobbistům výměnou za transparentnost umožní snazší pohyb po budově a lepší přístup k informacím. O tom, že má snaha není nikterak naivní, svědčí příklad Slovenska, kde naši inspiraci evropskými modely nahradili americkým vzorem a o lobbingu rovnou připravili zákon.
Mediální podporu při formování Sněmovny coby "domu ze skla" vřele přivítám. Počin MF DNES, kde byl lacině smíchán kodex s výkonem funkce předsedy Sněmovny, však za ni nepovažuji. Vzhledem k pracovní zátěži, časovým limitům a vzdálenosti mezi Prahou a Ostravou může napomoci jedině tomu, že příští předseda Sněmovny bude moci být nejdál ze Žižkova.
