Zákon zachování konzervativnosti

Občas se zdá, jako by zákon zachování platil nejen pro hmotu a energii, ale i pro mnohem subtilnější jevy, jako jsou třeba různá hnutí mysli. Oč mi jde? Už před lety přibyly, nejprve do kanceláří a pracoven a pak i do mnohých domácností, nové nepřehlédnutelné kousky nábytku - osobní počítače. S monitorem a klávesnicí jistě nejde o maličkosti. Zatím pokaždé, když lidem něco nového do obydlí přibylo, ať to byly rozhlasové přijímače, televizory nebo koneckonců i ty ledničky, vždy se na to vrhli návrháři a designéři a začali se snažit, aby nový kousek splynul s okolím a aby od každé firmy vypadal nějak jinak. Dostával různou povrchovou úpravu a dokonce i tvar, barvy podle přání zákazníka a sem tam i nějakou tu "stylovou" patinu, třeba dýhový povrch. Jen počítačům se barevná variabilita vyhnula. Pravda, můžeme si vybrat mezi základním tvarem nastojato nebo naležato, firma Apple nedávno přišla s netradičně řešeným monitorem, ale tím to zhruba končí. Barva je pořád stejná - uprostřed mahagonového (no, mahagonového, řekněme, že tak nějak) stolu v architektem načančané pracovně ředitele velkého podniku stojí světle šedá umělá hmota monitoru a někde poblíž je stejně nebo skoro stejně šedá krabice s vlastním počítačem. Menší kousky příslušenství už přece jenom občas připouštějí uplatnění fantazie ať tvarové (klávesnice) nebo občas i barevné (myši). I u těch nenápadných myšek si ale designéři dovolí trochu extravagance jen u zboží pro méně úctyhodného zákazníka, jako třeba pro děti. Počítačový svět zkrátka musí žít ve světle šedé uniformě jako kulturní revolucionáři Velkého Kormidelníka Maa, a komu se to nelíbí, má smůlu. Zkusil jsem se jen tak pro zajímavost pozeptat některých svých přátel, kteří by se při nejhorším obešli bez postele, ale rozhodně ne bez počítače, jestli by se jim nepracovalo příjemněji u počítače například modrého nebo s povrchem připomínajícím strukturu javorového dřeva (povšimněte si, kytičkovaný jsem ani nenabídl). Rád bych teď napsal, že mne výsledek překvapil, ale to bych lhal - nějak jsem nesouhlasnou odpověď čekal, i když tak důraznou přece jenom ne. Většinou byli šokováni. Představa, že by jejich miláček měl jinou barvu, jim připadala naprosto z jiného konce časoprostoru, kde už neplatí snad ani ten zmíněný zákon zachování hmoty a energie. A tady jsme u otázky - čím to je? Vždyť počítačoví fandové jsou nesporně lidé, kteří v jistém smyslu "stojí v čele pokroku", nekonvenční myšlení je pro ně typické, po novinkách se usilovně pídí a rozhodně jim nelze vytýkat zálibu v tradicionalismu. Jestli nevěříte, pobrouzdejte se trochu na internetu. Že by příroda od každého člověka čekala z nějakých hlubších, třeba mentálně hygienických důvodů jakousi nutnou dávku konzervatismu - a bylo by už celkem jedno, jestli se mu vrazí do střihu kabátu, účesu nebo nároků na barvu počítače? To tuhé lpění na tradiční barvě zrovna u těch, kteří mají nejblíže k tomu nejdynamičtějšímu, co poslední desetiletí nabízejí, snad nemůže být úplně náhodné. Zdá se, že zákon zachování konzervativnosti asi opravdu platí - alespoň v tomto případě.