Především proto, že povoluje potrat pouze v případě znásilnění matky nebo ohrožení jejího života.
Ve všech jiných případech mají být ti, kdo matku navádějí, nebo ti, kdo potrat provedou, poměrně přísně trestáni.
I člověk, který je přesvědčen, že zabití plodu v těle matky je zlo, musí vidět, že návrh je příliš přísný. Proti současnému dogmatu - je povoleno zabíjet nenarozené děti bez omezení, staví jiné.
Požaduje, aby za zločince byl uznán každý, kdo pomůže matce v zoufalé situaci. Za zoufalou situaci můžeme považovat jistě nejen ohrožení života, ale i vážné zdravotní potíže rodičky. Hlavně však tragédie, kdy víme, že se narodí dítě nenávratně poškozené a neschopné samostatného života.
I v takových případech je samozřejmě ušlechtilejší a krásnější nikoho nezabíjet. Může to však nařizovat jen Kristus, nikoliv Karas. Nyní k tomu, proč přesto poslanci udělali chybu. Diskuse ukázala, že odpůrců současného stavu, kdy je povoleno bezbřehé utrácení nenarozených dětí v prvních týdnech, je mnoho a jejich argumenty jsou vážné.
Kdyby se poslanci vážně zabývali návrhem pana Karase, Plevy a spol., mohli jeho zbytečnou tvrdost zmírnit. Předloha měla dostat šanci na další život. Takhle skončila jako nenarozené dítě nikdy se nedovíme, že z něj mohl být nový Goethe nebo prostě - a to je stejně cenné - slušná a šťastná paní.
Nejen naše, ale každá relativně bohatá země si dnes může dovolit, aby nechala žít všechny počaté děti. Stav, kdy mohou být vymazány z existence jen proto, že se někomu prostě nehodí, je čím dál méně morálně únosný.
Jestliže cítíme, že drakonické tresty pro ty, kdo pomohou zoufalé matce, jsou nedobré, stejně jasné je, že není dobré zbavovat se nenarozeného tvora kvůli pohodlí. A to by měl zákon říci. Odpůrci potratů by se tedy neměli nechat odradit.
