Šedesát let po smrti straší nacismus i tam, kde byste to nečekali. Britský princ Harry musí kydat hnůj za to, že si na jednom z mejdanů navlékl na paži hákový kříž.
První reakce, zvlášť v předvečer výročí dne, kdy v osvobozené Osvětimi viděli Evropané na vlastní oči hrůzu holokaustu, zní: zakázat! Není to však dobrá reakce. A je proto správné, že ani němečtí neonacisté, ani naši postkomunisté s největší pravděpodobností zakázáni nebudou.
Jsou pro to dobré důvody:
1) Kde je nejmenší pravděpodobnost fašistického nebo komunistického puče? Samozřejmě v USA, tedy v zemi, kde si můžete nosit hvězd a hákových křížů, kolik chcete a kde chcete. Americká demokracie je postavena na absolutní svobodě projevu - a ta je nejbezpečnější prevencí toho, že se výstřelky úchylně myslících lidí stanou státní ideologií.
2) Z čistě pragmatického hlediska zákaz, případné ústrky, ne-li věznění lidem, kteří šíří fašistickou či komunistickou nenávist, jedině prospěje. Lidé mají soucit s „pronásledovanými“. A přejmenovat stranu a přitesat ideologii tak, aby zůstaly stejné a zakázat je nešlo, je poměrně snadné.
3) Kniha Mein Kampf je neškodný poloblábol, pěticípá hvězda a hákový kříž legrační symboly, pokud neexistuje společenský kontext, ve kterém se mohou stát atomovou bombou.
Problémem Česka není pan Grebeníček a problémem Saska není NPD, nýbrž lidé, kteří jsou natolik nespokojeni s demokratickými institucemi, že volí jejich popírače.
Neonacisty a komunisty je tedy lepší nezakazovat. Při každé příležitosti je však třeba poznamenat, že jsou necivilizovaní, nenávistní, zlí a do slušné společnosti se nehodí.
