Podle amerického ministerstva zahraničí je rozjeto více než pět set, ale možná až tisíc takových řízení, připomněla ruská služba BBC. Rodiny se přitom nacházejí v různých fázích procesu a mnohé z nich "už si s dítětem vytvořily velmi těsný vztah", prohlásila mluvčí amerického ministerstva zahraničí Victoria Nulandová.
"Chtěli bychom, aby se proces adopce v těchto případech pohnul kupředu. Nicméně ruská vláda nás nedávno informovala, že se chystá platnost naší dohody ukončit," řekla mluvčí. Měla přitom na mysli rusko-americkou dohodu o adopcích, jež vstoupila v platnost teprve loni prvního listopadu poté, co byly adopce nějaký čas pozastavené.
Podle ruské služby BBC je mezi rodinami dvaapadesát těch, které už adopční proces v podstatě dokončily a nyní si děti měly jen vyzvednout. V šesti případech to ruské soudy už povolily, v ostatních šestačtyřiceti ale nikoliv a děti mají zůstat v sirotčincích. Oznámil to mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Vy máte Magnistkého, my zase sirotky
Zákaz adopcí ruských sirotků americkými občany je součástí kontroverzního zákona, který ruský parlament odhlasoval loni 21. prosince, o sedm dní později jej (přes kritiku i v rámci "vnitřního kruhu") podepsal prezident Vladimir Putin a letos prvního ledna norma vstoupila v platnost (více čtěte zde).
Zákon, jehož schvalovací proces trval jen necelé tři týdny, byl přímou reakcí Moskvy na schválení amerického zákona, který dostal jméno po Sergeji Magnitském. To byl ruský advokát, jenž zemřel v listopadu roku 2009 v moskevské vazební věznici.
Magnitského smrt se stala velkým mezinárodním skandálem. Advokát byl v Moskvě zaměstnancem mezinárodního investičního fondu Hermitage Capital a podařilo se mu rozkrýt jeden z nejrozsáhlejších případů korupce a podvodů v dějinách Ruska. Případ, v němž zmizelo 230 milionů amerických dolarů.
Když chtěl Magnitskij, tehdy teprve šestatřicetiletý, vyjít s fakty před širokou veřejnost, byl zatčen. Mimochodem těmi samými lidmi, které z podvodů obvinil. Ačkoliv do vězení šel úplně zdravý, po oněch zhruba jedenácti měsících v ní zemřel. Oficiálně na srdeční selhání. Neoficiálně (a pravděpodobněji) na následky týrání a neposkytnutí zdravotní péče (přečtěte si, jak Rusové stáhli jediné obvinění za Magnitského úmrtí).
V americkém Kongresu se o právníkově kauze dlouho debatovalo a výsledkem je onen "Magnitského zákon", který uvaluje vízové a finanční sankce na ruské činitele, kteří byli do advokátovy smrti zapleteni, a obecně na všechny Rusy, kteří se dopouštějí porušování lidských práv.
Moskva v podstatě po celou dobu vyhrožovala, že na případné schválení Magnitského zákona tvrdě zareaguje. Což se právě stalo v prosinci, kdy v rámci normy o právech ruských občanů v zahraničí schválila (mimo jiné i) problematický zákaz adopcí ruských sirotků do USA.
Opatření, které kritizoval například i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov (jinak jeden z Putinových nejbližších spolupracovníků), parlament odůvodnil tím, že v posledních letech se objevily skandální případy, kdy adoptivní americké rodiny s ruskými dětmi surově zacházely nebo je dokonce zabily.
Odpůrci zákona zase argumentují tím, že ačkoliv takové případy samozřejmě jsou tragické a skandální, jsou pořád jen kapkou nikoliv jen v moři, ale hned v celém oceánů jiných, kdy si naopak ruské děti v USA naprosto zásadně polepšily. Dostaly domov, rodiče, lékařskou péči, vzdělání, možnosti... Ale se zákonodárci (a s Putinem) to nehnulo. Zákon prošel a začal platit.
Podle statistik, na něž se odvolávají ruští zákonodárci, bylo za dvacet let celkem devatenáct případů úmrtí ruského sirotka v americké adoptivní rodině. Zároveň se takto do USA ale od roku 1996 dostalo na 60 tisíc dětí.
