Jen na Balkáně, v Iráku či Afghánistánu v současné době působí stovky českých vojáků.
A právě v těchto zemích se Češi chystají obnovit rafinerie, cementárnu, postavit čističky nebo vytvořit urbanizační plán Bagdádu či Basry. Šanci prorazit v Iráku má i kopřivnická automobilka Tatra.
"Tady jsme si dobře nakročili nejen díky naší vojenské přítomnosti, v těchto zemích můžeme navázat na své dřívější investice," říká premiérův poradce Miroslav Kostelka.
Ne vždy však české firmy příležitost využily. Ekonomičtí experti připomínají blamáž v Kuvajtu.
Česko mu ve dvou válkách poskytlo protichemickou ochranu. Když pak vůdci Kuvajtu projevili zájem o vybavení a výcvik protichemické brigády za miliardy, vše zkrachovalo na neschopnosti českých firem.
Model Nizozemsko
I když často jdou vojenské operace ruku v ruce s obchodními zájmy, opoziční ODS kritizuje vládu za příliš mnoho zahraničních misí. Podle ní by se kabinet měl soustředit jen na několik vybraných zemí.
Radek Khol z Ústavu mezinárodních vztahů nesouhlasí: "Mohli bychom v zahraničí vést až čtyři riskantní operace. Vzorem nám je stejně veliké Nizozemsko."
Díky ochotě podílet se na tlumení regionálních konfliktů i sebevědomému prosazování národních zájmů si Nizozemsko podle Khola získalo prestiž, což vede i k prosperitě země. Expert připomíná, že pro Česko je vždy výhodnější bojovat s teroristy v Afghánistánu než ve vlastní zemi.
Je ale Česko dostatečně slyšet i vidět? Například prezident Václav Klaus míní, že ne, a to například ve vztahu k USA.
Bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý s Klausem souhlasí: "V situacích, kdy naši spojenci od nás potřebují slyšet ano, či ne, toho často nejsme schopni." Vedení české diplomacie to odmítá.
Argumentuje tím, že v posledních letech vypracovali hned několik dokumentů o svých prioritách a že nezůstávají jen na papíře. Vždy se v nich na předních místech mluví o nejbližších sousedech a také spojencích v NATO a EU.
Hned v závěsu jsou USA, ačkoli opozice vládu kritizuje, že o vztahy s Washingtonem nepečuje dostatečně. Nejde jen o obchod, spojenectví s Američany může podle diplomatů Česku pomoci při prosazování vlivu i jinde ve světě.
"Dbejme o dobré vztahy s USA. To ale neznamená, že podpoříme všechno, co podniknou," říká expert na zahraniční politiku Otto Pick.
Česká diplomacie chce být jednou z hlavních sil v EU pečujících o lidská práva. Praha však ve svých aktivitách ve vztahu například ke Kubě často naráží na "jiné" zájmy ostatních členských zemí EU.
Nakonec například nedávno souhlasila s tím, že sankce vůči Kubě budou pozastaveny. Podobné to bývá i ve vztahu k Blízkému východu, kde unie často zastávala spíše propalestinské postoje.
Ministr zahraničí Cyril Svoboda jezdí do těchto zemí častěji než jiní evropští diplomaté a zdaleka není tolik kritický například ke stavbě zdi oddělující Palestince od Izraelců. "Naši politiku tam vnímají jako vyváženější ve srovnání se zbytkem unie," říká jeden z českých diplomatů.
