Pokud by se tak stalo, byla by to další zpráva, která uškodí České republice.
Navíc u nás vedle sebe existuje několik paralelních zahraničních politik. Opakuje se tak situace z poloviny devadesátých let, kdy prezident Václav Havel, premiér Václav Klaus a ministr Josef Zieleniec zaujímali v zahraničí dost často rozdílná stanoviska.
Dnes vede jednu zahraniční politiku prezident. Ve vztahu k Evropské unii je však v přímém protikladu s tím, co dělá a říká ministr zahraničí Svoboda. Jenže za tuto oblast zodpovídá vláda, ne hlava státu. Václav Klaus také vyvolal roztržku s bývalým americkým velvyslancem Stapletonem ohledně války v Iráku. Trvalo hodně dlouho, než se ji podařilo urovnat.
A že v zahraničí nerozumějí tomu, proč jsou názory nejvyššího představitele země tak rozdílné s postoji jeho ministra zahraničí? Kdopak by se tím v Česku obtěžoval. Že často připomínáme blázny, to naši politickou elitu netrápí.
Do toho všeho pak neustále "vrtají" právě poslanci Kavan a Laštůvka.
Kdyby se naplnila jejich představa, že zahraniční výbor Poslanecké sněmovny (v němž působí) bude ještě více ovlivňovat naši diplomacii, tak by česká zahraniční politika byla ještě více rozmělněná a nečitelná.
Oběma poslancům může hořet před příštími volbami půda pod nohama, tak se rozhodli novou vládu vydírat. Jejich motivem v obavě ze ztráty poslaneckého místa může být to, že by Kavan chtěl být velvyslancem v Londýně (ministr Svoboda to nechce) a Laštůvka v Moskvě (tam má Svoboda výhrady).
Obrovskou neznámou v české zahraniční politice je také to, jaké postoje v této oblasti zaujme premiér Paroubek. Jeho názory nejsou zatím v tom směru známy, ale pokud se bude svou siláckostí prezentovat i v cizině, tak máme na problémy zaděláno již teď.
O moc horší než Stanislav Gross však nebude, protože ten tomuto tématu nerozuměl vůbec. Paroubek alespoň tvrdí, že hovoří anglicky a německy, což je po "polyglotovi" Grossovi dobrá zpráva.
Pokud však má zahraniční politika hrát významnější roli, měl by více přitvrdit i Cyril Svoboda. Lidovecký šéf Miroslav Kalousek se sice všemožně snaží jeho pozici oslabit (a daří se mu to), ale to by mu nemělo bránit v prosazování zásadních věcí v diplomacii. V posilování transatlantické vazby, zvýšení našeho vlivu v EU či v další pomoci Iráku. Bez ohledu na to, co říkají a dělají Vladimír Laštůvka, Jan Kavan i Václav Klaus. Mnoho zahraničních politik zemi škodí.
