Země galského kohouta se jednak snažila Židy ochránit před latentním antisemitismem ve společnosti a jednak se styděla za spoluodpovědnost za smrt 76 tisíc Židů v nacistických vyhlazovacích táborech.
Žádný zákon, který by přeživší Židy k změně jména nutil, sice nevznikl, ale úředníci jim dávali jasně najevo, že by to bylo vhodné. Vystrašení Rubensteinové se proto přejmenovali na Raimbaudse, Sztejnsznajderové na Stenaye a Frankensteinové na Franiery.
Desítky Židů by nyní rády získaly původní jména svých předků, narážejí ale na obskurní francouzský zákon, který občanům zakazuje změnit si příjmení tak, aby znělo nefrancouzsky. Naopak to ovšem podle občanského zákoníku jde bez problémů.
Požadavek zhruba tří desítek lidí zastupuje organizace La Force du Nom (Síla jména). Její představitelé minulý měsíc vyplnili žádost na ministerstvu spravedlnosti. Úředníci přislíbili, že každý případ detailně prozkoumají.
"Každý musí vědět, odkud jeho rodina pochází. Jak je možné, že v dnešní době se člověk nemůže jmenovat cizím jménem? V zemi, kde se prezident jmenuje Sarkozy!" řekl deníku Los Angeles Times dvaatřicetiletý dokumentarista Benjamin Fazel. Chtěl by se jmenovat stejně jako jeho dědeček - Fajnzylber.
Francie a holokaustZemě galského kohouta se dodnes těžce vyrovnává se svojí vichistickou minulostí. Francouzi dlouhá léta odmítali odpovědnost za podíl na holokaustu a vše sváděli na představitele nacistického režimu. Teprve v roce 1995 prezident Jacques Chirac přiznal podíl vlády z Vichy na deportaci Židů do vyhlazovacích táborů ve východní Evropě. Minulý rok nejvyšší soud rozhodl, že režim maršála Pétaina se na organizaci transportů podílel dobrovolně. |
