Výjimečný astronomický úkaz byl pro Českou republiku největším až do roku 2026 a zároveň posledním zde viditelným v tomto desetiletí (více se dočtete zde).
Od pátečních 23:44 se Slunce vrací na severní polokouli a den se prodlužuje až do letního slunovratu, kdy bude dvakrát delší než noc.
OBRAZEM: Evropa zažila nebeskou show, repríza přijde do Česka za 11 let |
Další změna čeká Evropany v neděli 29. března, kdy ve 2:00 začne platit letní čas. Znamená to, že bude potřeba hodiny posunout o šedesát minut dopředu. Noc na 29. března tak bude o hodinu kratší.
Velký význam přikládaly jarní rovnodennosti národy ve starověku. Začátek jara slavili Keltové, Germáni, Řekové, Římané, ale i američtí Májové. Staří Sumerové a Babyloňané ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem začínali rok právě jarní rovnodenností. Dnešní Evropan tomuto datu nepřikládá příliš velký význam a více se soustřeďuje na Velikonoce.
Astronomické jaro nastává obvykle 20. nebo 21. března a vzácně dokonce 19. března. V letech na počátku minulého století začínalo výhradně 21. března. V roce 1920 se poprvé objevilo datum 20. března, poté se začalo vyskytovat stále častěji, až nabylo vrchu. V roce 2048 bude první jarní den dokonce už 19. března a ke konci století se 19. a 20. březen budou vyskytovat stejně často.
Mohou za to přestupné roky. Kalendářní rok trvá 365 nebo 366 dní, ale Země oběhne kolem Slunce za 365 dní, pět hodin a 49 minut. Proto se okamžik jarní rovnodennosti opožďuje každý následující rok o přebývajících pět hodin a 49 minut. Zařazováním přestupných roků se opoždění „předbíhá“, proto je v současném řehořském kalendáři zaveden čtyřsetletý cyklus, který „předbíhání“ vyrovnává. Rokem 2000 začal nový cyklus a na jeho začátku budou největší rozdíly.
