Muž, který se jeskyňařině věnuje už čtyři roky spadl na dno jeskyně a zlomil si nohu. Na záchranu čekal 48 hodin. "S sebou jsem neměl nic. Vedle kapala voda, ale nenapil jsem se. Kolem prolezla žížala a nesnědl jsem ji," řekl zachráněný.
Panika se však Martina Bělohourka nezmocnila. Zraněný a s bolavou nohou, zaklíněnou ve výšce, necítil ani hlad, ani žízeň.
Kromě procházky po Moravském krasu chtěl jeskyňář sejít na dno Křížova závrtu a podívat se na zdejší terén. S přáteli tam později budou kopat díru, aby objevili novou jeskyni. Martin Bělohourek chtěl proto zjistit, jaké vybavení budou pro výkopy potřebovat.
Ale při sestupu se pod ním utrhl žebřík a po šestimetrovém pádu na dno závrtu se mu mezi příčky žebříku zaklínila levá noha. "Pravou nohou jsem se zabořil do měkkého bahna, ale levá mi zůstala v žebříku a zlomila se," popisuje speolog své zranění.
Ze čtvrt hodiny byly dva dny
"V první chvíli mi bylo jasné, že se nikam nedostanu. Naštěstí zlomenina nebyla otevřená. To bych tam těch čtyřicet osm hodin nepřežil," svěřil se Martin Bělohourek.
"Mělo to být jen dolů a nahoru. Za patnáct minut bych byl venku, kdybych se nezranil," řekl jeskyňář po třech dnech na lůžku brněnské nemocnice.
Muž strávil dvacet metrů pod zemí s nohou visící ve vzduchu 48 hodin - od sobotního poledne do pondělního dopoledne.
"Nemohl jsem se hýbat. Viděl jsem denní světlo a měl jsem hodinky, tak jsem sledoval čas. Říkal jsem si, že záchrana přijde dnes nebo zítra. Snažil jsem se křičet o pomoc. Začal jsem ale prochládat a postupně mi hlas slábl. V noci jsem blikal baterkou, ale nevím, jestli to vůbec někdo viděl," popsal své pocity jeskyňář.
"Snažil jsem se křičet o pomoc. Začal jsem ale prochládat a postupně mi hlas slábl. V noci jsem blikal baterkou, ale nevím, jestli to vůbec někdo viděl," pokračuje dál jeskyňář.
Doufal, že někdo půjde okolo a nahlédne dolů. Na kovové konstrukci u vchodu do jeskyně měl zavěšené své věci. "Kdo by šel okolo, viděl by, že dole někdo je," věřil Bělohourek.
Když bezmocně čekal na záchranáře, hlavou se mu honily všelijaké myšlenky. Žádnou paniku však necítil. "Byl to podivný stav, asi nějaká psychologická obrana. Prostě jsem chtěl přežít," líčil své nejkrušnější chvilky života Bělohourek.
Bělohourkův příběh měl však šťastný konec. V pondělí dopoledne jeho přítel objevil na společné jeskyňářské základně Bělohourkův vzkaz, kam jde. Když přišla záchrana, soustředil se jen na šťastnou myšlenku, že přežil.
"Čekal jsem záchranáře dřív, ale nakonec přišli. Věděl jsem, že už mě tam nenechají," uvedl. Speleolog zpětně přiznává, že udělal chybu, když se do jeskyně v rozporu s pravidly vypravil sám, i když si myslí, že jeho pád zavinila souhra nešťastných náhod.
