SPECIÁL: Německé volby 2005
Celkem 62 milionů voličů rozhodne, zda sociální demokrat Gerhard Schröder (SPD), který je v úřadě sedmý rok, může zůstat spolkovým kancléřem, nebo ho vystřídá šéfka konzervativní opozice CDU Angela Merkelová. - čtěte Schröder a Merkelová bojovali do poslední minuty
| Odhady preferencí před startem voleb CDU/CSU - 41 až 43% SPD - 32 až 34 % FDP - 7 až 8% Zelení - 6 až 7 % PDS/WASG - 7 až 8% Zdroj: institut Forsa |
Ještě 2. října totiž bude moci hlasovat 219 tisíc voličů z volebního obvodu Drážďany. Tamní dodatečné volby si vyžádala nečekaná smrt kandidátky z krajně pravicové strany NPD.
Volby důležité i pro Česko
Výsledek voleb v Německu je velmi důležitý i pro Česko. Do Německa míří více než třetina celkového českého exportu. Když to bude v Německu ekonomicky klapat, pocítí to pozitivně i české podniky.
Pokud ve volbách zvítězí pravice, tedy Merkelová, dají se očekávat radikálnější změny. Ty možná budou i bolestivé, na druhou stranu většina analytiků vidí tyto změny jako věc, která hospodářství našich západních sousedů z dlouhodobého hlediska prospěje.
V případě vítězství Schrödera budou asi reformy, o nutnosti jejichž provedení stávající kancléř mluví již několik let, pokračovat pomaleji. Ale Německo je tak jako tak jednou bude muset udělat.
Podle posledních předvolebních průzkumů bude souboj o volební vítězství velice vyrovnaný. Favoritem je však přece jen pravicová CDU/CSU vedená Angelou Merkelovou. Schröderovi sociální demokraté, SPD, několik procent ztrácejí.
Proč předčasně k urnám
Téměř se již zapomnělo, jak a kdy to vlastně vše začalo. Byl 20. únor, když v zemských volbách ve Šlesvicku-Holštýnsku ostudně prohrála SPD a její premiérka Simonisová. Nakonec vznikla velká koalice.
Totální fiasko pro SPD pak přišlo 22. května v její baště v Severním Porýní-Vestfálsku, kde SPD byla u moci téměř čtyřicet let. CDU a její šéfka Merkelová začaly mířit k celoněmeckému vítězství.
V osudný večer předseda SPD Franz Müntefering předložil plán nových voleb. Kancléř si musel nechat vyslovit nedůvěru a prezident po třech nedělích rozpustil parlament a vypsal nové volby na 18. září. Protože cesta k nim nebyla příliš košer, Ústavní soud musel zkoumat žaloby, které nakonec zamítl.
Praní špinavého prádla a ztracené plakáty
Rozběhla se jedna z nejkratších, ale o to intenzivnějších kampaní. Osm týdnů brázdili republiku lídři a kandidáti stran. Nebylo snad náměstí či sportovní haly, kde politici z tribun neslibovali, neztráceli hlasivky, aby získali hlas voličů, kde si nepotřásali rukama a neútočili na soupeře.
Voliči se seznámili se jménem Kirchhof, což je bývalý ústavní soudce a Merkelové finanční expert, který CDU polarizoval debatou o daních. Objevili se dva téměř zapomenutí političtí matadoři s novými ambicemi – zklamaný exsociální demokrat Oskar Lafontaine a postkomunista Gregor Gysi, lídři nové levicové strany, jejíž název je oříškem pro televizní hlasatele: PDS a WASG.
Německá města se utápěla v plakátech politických stran, které se také staly vděčným objektem sprejerů, provokatérů, vandalů, ale i zlodějů. Nedaleko od parlamentu v Berlíně někdo na plakát s Merkelevou dopsal: "Honeckerova pomsta." U Schrödera je červeným sprejem nastříkáno "tlučhuba", u Gysiho: "Špicl Stasi." Každý třetí plakát je podle policie poškozen či "dotvořen", ba dokonce fuč.
Strany jsou pobouřeny, vždyť do volebního boje investovaly 60 milionů eur, většinu právě do billboardů. Například menší liberální strana FDP nechala vyrobit 4700 velkých plakátů za peníze, které přijdou na 45 procent jejího celkového rozpočtu – 1,8 milionu eur. A plakáty přicházejí vniveč. Například v Rostocku zmizely stovky plakátů různých stran, ze tří tisíc chybí SPD třetina, CDU zase pohřešuje asi 600.
