V sedmdesátých či osmdesátých letech se to zdálo jako vynikající tah: získat za levný peníz vilu nebo dům, který stát za trest zabavil "uprchlíkům" na Západ. Samozřejmě, zpravidla to chtělo dobré známé na nejvyšších místech.
Jenže po pádu komunismu se bývalí majitelé vrátili a nemovitosti si vysoudili zpátky. Tedy v případech, kdy soud dospěl k závěru, že byly režimem prodány za nezvykle nízké ceny.
Jejich dočasní majitelé pak sice dostali zpátky svoje peníze, které státu za dům zaplatili, ale zpravidla se museli bez náhrady vystěhovat. A za vrácené peníze si jen těžko mohli koupit jiné bydlení.
Někteří z nich si proto stěžovali u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a uspěli. Soud už v několika případech rozhodl, že mají nárok na odškodnění.
"Je to složitá situace, u soudů se neprokazuje, zda někdo získal dům za pomoci konexí," vysvětluje vládní zmocněnec pro Evropský soud ve Štrasburku Vít Šorm. Evropský soud se při svém rozhodování totiž řídí principem, že napravování starých křivd nesmí způsobit křivdy nové.
KDO TAKÉ získal důmMichal David Zpěvák koupil v roce 1986 dům v Praze po emigrantech Pávkových. Po roce 1989 se o něj dlouho soudil, nakonec se s Pávkovými finančně vyrovnal a dům si nechal. Antonín Kapek Někdejší tajemník pražského výboru KSČ obýval vilu v Praze po rodině Jeslínkových. V roce 1986 ji koupila jeho dcera od státu za 400 tisíc. Po roce 1989 ji museli vrátit. Josef Hotmar Prominentní komunistický novinář a spisovatel získal vilu v pražském Šáreckém údolí, která byla v roce 1981 zabavena manželům Kalným. |
Stát už v několika případech zaplatil, v dalších vyjednává. Celkem jde o desítky milionů korun. Kolik takových případů ještě může přijít, není jasné.
Emigrantka: Je to nemravné
"Odškodňovat tyto lidi mi přijde nemravné," říká Hana Růžičková, která s manželem na začátku osmdesátých let emigrovala do Švédska. Stát je za to v nepřítomnosti odsoudil na dva roky do vězení a potrestal je zabavením veškerého majetku. "Náš tatínek se pak musel vystěhovat z našeho domu, který sám stavěl," přibližuje Růžičková.
Velký dům v pražských Třebonicích následně od státu koupila rodina Otavových a podle údajů Martina Otavy za ni v roce 1984 zaplatila 213 000 korun.
Byla to příliš nízká částka. Tak to alespoň o dvacet let později ohodnotil český soud. Podle něj byl dům dokonce koupen tak levně, že cena neodpovídala ani tehdejším předpisům. V roce 2002 proto nařídil vrátit dům původním majitelům, Růžičkovým. A o dva roky později, v roce 2004, Otava dostává od státu zpátky částku, kterou původně zaplatil za dům.
Zdá se, že věc je vyřízená. Jenže letos v květnu Evropský soud obrátil všechno naruby. Rozhodl, že náhrada má být "v rozumném poměru k tržní ceně nemovitosti v okamžiku jejího vydání". Navíc má být taková, aby umožnila opatřit si nové bydlení.
Soud však neřekl přesnou částku, jakou má česká vláda Otavovým vyplatit, a navrhl, ať jednají o dohodě. K té se však zatím nepodařilo dospět.
Sám Martin Otava je přesvědčen, že se stal obětí nespravedlnosti. "Stát zabavil vilu. Státem určený znalec udělal pro stát odhad. My jsme státu zaplatili přesně to, co požadoval," vysvětluje rozhořčeně Otava, který se za prominenta minulého režimu nepovažuje a odmítá, že by jeho rodina byla tehdy zvýhodňována.
Vypočítává, že vydal hodně peněz za advokáty a ještě jeho rodinu všichni kritizují. "Já musím být špatným člověkem, který přijde o veškerý majetek a ztratí i bydlení! Navíc ta absurdita: Odsoudili mne za údajně nízký odhad. Ale ten pořizuje, zadává a platí prodávající, tedy stát," říká Otava.
Když se nedohodnou, soud určí výši odškodnění sám
Verdikt Evropského soudu teď bere jako zadostiučinění. "Kdyby stát byl morální, musel by mi uhradit v plné výši hodnotu nemovitosti v době zabavení – tedy téměř 12 milionů plus úroky a náhradu za právní služby. I kdyby se to stalo, neodškodní morální újmu," říká Otava.
Jenže je nepravděpodobné, že se mu podaří tak vysoké odškodnění dojednat. Pokud se státní úředníci s Otavou v půlroční lhůtě nedohodnou, Evropský soud určí výši odškodnění sám. A podle dosavadního rozhodování soudu se dá čekat, že přiřknutá částka bude nižší.
Růžičkovi se na rozdíl od Otavy netají s názorem, že stát by neměl lidem, kteří dostali pod cenou zkonfiskované domy, platit nic."Bydleli tam roky zadarmo. Můj manžel napsal dopis ministru financí, že by stát neměl být tak štědrý," říká Hana Růžičková.
Podle ní je to navíc nespravedlivé vůči těm emigrantům, kteří nedostali nic. Ne všichni totiž získali zpět své nemovitosti nebo za ně dostali náhradu.
