"Když jsem šel po škole s kamarádem Petrem k řece, uviděl jsem v ní malého Vláďu Bilaie. Skočil jsem pro něj, ale oblečení mě stahovalo dolů. Měl jsem co dělat, abych se také neutopil. V té zimě jsem skoro necítil ruce, ale nakonec se mi podařilo Vládíka dostat ke břehu," připomněl si po roce dramatický zážitek.
Na břehu už čekal jeho kamarád Petr, který mu bezvládného chlapce pomohl vytáhnout z vody ven. Hned nato začal Roman chlapce oživovat pomocí umělého dýchání, s jehož technikou se seznámil ve škole při návštěvě instruktorů Červeného kříže. A v praxi ji zvládl na jedničku, Vládíka se mu podařilo oživit ještě před příjezdem přivolané záchranné služby.
Maminky obou chlapců, kteří spojili síly při záchraně malého dítěte, nebyly z tehdejšího příchodu svých promočených potomků nadšené. "Když přišel syn domů, byl celý mokrý a bez bot," vzpomíná Petrova maminka Marta Hartmanová.
A Silvia Ferenciová zase svého syna Romana podezírala, že pokoušel osud někde na ledě. "Ale on mi řekl - mami nekřič. Já jsem zachránil kluka."
Obě ženy jsou pyšné na to, že jejich synové zachránili dětský život, ale nepovažují jejich chování za nijak výjimečné.
Cenu Michala Velíška uděluje od loňska Nadace Adra na počest střihače televize Nova, který přišel před dvěma roky o život poté, co se zastal cizí ženy ohrožované zbraní. - více zde
"Věděl jsem, že kluk ve vodě je Vládík. Ale skočil bych tam i pro neznámého člověka v nouzi," tvrdí zachránce Roman Ferenci.
