Matka tvrdila, že se chlapec oběsil nešťastnou náhodou na šňůře od žaluzií, zatímco věšela prádlo v sušárně. To však znalci jednoznačně vyloučili.
Podle nich by totiž matka rozhodně nemohla najít dítě v takové poloze, jak popisovala. Strangulační rýha by navíc byla v takovém případě nejhlubší v přední části krku a ne v zadní, jak ji měl malý Vojtěch.
Soudu pomohla také analýza DNA. V ženině bytě v ostravském Domově pro matky s dětmi byla totiž nalezena šňůrka, na níž byly objeveny sliny a kožní buňky. Podle státního zástupce Jaroslava Kandráče byla právě toto vraždící zbraň.
Také soud uznal tuto skutečnost za prokázanou. "Šňůrka byla uložena a nalezena tak, že se k ní chlapec v žádném případě vzhledem ke svým tělesným proporcím nemohl dostat," uvedl Kandráč.
Verze Marečkové nesouhlasila ani časově. Podle doby, kdy se začaly dítěti objevovat na tělíčku posmrtné skvrny, totiž dítě zemřelo dřív, než jeho matka tvrdí. S nářkem a voláním o pomoc tedy žena začala až zhruba patnáct minut po chlapcově smrti. - více zde
Motiv vraždy zůstal neobjasněn
Jedinou neznámou v případu zůstává motiv. "Můžeme jen dedukovat z knihy vycházek, že od září začala Marečková chodit večer častěji ven. Také kamarádkám se svěřila, že má přítele Honzu. Možná jí tedy dítě začalo překážet," uvedla předsedkyně senátu Šárka Skalská.
"I když jí syn byl na obtíž, milovala ho tak, že nechtěla připustit, aby ho měl někdo jiný," doplnil možný motiv žalobce Jaroslav Kandráč.
Podle psychologů mohlo mít význam, že byl Silvestr, den, kdy lidé bilancují, kdy končí staré, začínají nové. A důležitý byl možná i románek s názvem Naděje umírá poslední, ve kterém se píše o udušeném dítěti. Policisté ho našli pod dekou na přebalovacím stole. Žena ale tvrdila, že o knize nic neví.
Soud nepochybuje, že na tragédii měla vliv ženina životní situace. Nebyla idylická. Marečková bydlela v Domově pro matky s dětmi v Ostravě, ve kterém musejí klientky dodržovat přísný řád. Otěhotněla během svého pobytu v Německu s cizincem, jenž o dítě nejevil zájem. Do domova šla přímo z porodnice.
Vynesení rozsudku žena oplakala
Rozsudek nesla velmi těžce. K jeho výši se však ona ani její rodina nechtěla vyjádřit. Dívka navíc den před vynesením rozsudku podala žádost o propuštění z vazby. To však soud zamítl.
Zákon trestá vraždu dítěte nejpřísnějšími tresty. Marečková mohla dostat až patnáct let vězení, případně i výjimečný doživotní trest. K tomu ale soud u dosud netrestané ženy nenašel důvod. Výši trestu však na druhé straně ovlivnila skutečnost, že se žena k činu nepřiznala a neprojevila lítost.
Obhajoba zvažuje odvolání. Poukazuje především na skutečnost, že za nehty dítěte nebyly nalezeny zbytky kůže po souboji s matkou. Podle soudkyně se však chlapec ani takto nemohl bránit, matka ho totiž zřejmě uškrtila, když ležel na břiše.
 Lucie Marečková během vynesení rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Ten ji poslal za vraždu ročního syna Vojtěcha na 13 a půl roku do vězení. (2. září 2004) |
