Jak je možné, že Československá socialistická republika dosahovala v období reálného socialismu tak skvělých ekonomických výsledků, a to nejen v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, ale i v globálním měřítku?
Snad všichni světoví ekonomové si marně lámali hlavu. Roušku tajemství obestírající československý hospodářský zázrak za Husákovy vlády až dnes poodhalil vrcholový politik té doby inženýr Lubomír Štrougal.
"Jednoho dne, tuším v dvaasedmdesátém, si všechny členy ústředního výboru i vlády pozval do Sanopzu šéflékař tehdejší věrchušky doktor Rjadovoj," vzpomíná protřelý matador.
"Rozdal nám balíky prášků a oznámil, že kdo nebude dopovat, octne se na vedlejší koleji. Odmítl jediný soudruh - Gejza Šlapka. Prohlásil, že mu jako doping stačí četba Komunistického manifestu a Poučení z krizového vývoje."
A vskutku - i když měl Gejza Šlapka našlápnuto k velké kariéře, jeho vliv později zeslábl natolik, že s ním v listopadu 1989 bratislavští demonstranti odmítli jednat.
Lubomír Štrougal necítí žádnou vinu. Jako premiér měl jasné zadání: dohnat a předehnat imperialisty ve všech hospodářských ukazatelích. Tvrdí, že bez dopingu by to nešlo.
"Víte, co to bylo, sedět i přes půlnoc na schůzích ÚV, mávat na tribunách, řečnit, předávat Řády práce a ještě udržet objem výroby oceli na úrovni Austrálie?" zvyšuje hlas.
"Vždyť pokud jde o produkci betonu na obyvatele, patřili jsme ke světové špičce. Přitom jsme se museli prosadit v ostré konkurenci politiků z dalších stran Národní fronty. Lidovec Josef Bartončík nebo socialista Bohuslav Kučera - to byli pěkní vlčáci!"
Vzápětí Štrougal jihne: "Ale šel bych do toho znova. Když jsem si ve statistické ročence přečetl, že jsme v životní úrovni trumfli Itálii, byl to pocit, na který do smrti nezapomenu."
Co vlastně berou, to vrcholoví politikové nevěděli. Odborník na doping MUDr. Jan Hnízdil říká:
"Předpokládám, že šlo o psychofarmaka, především o fenmetrazin a psychoton. Tyto látky mají prudký povzbuzující účinek, mohou vyvolat i megalomanské bludy či demenci. Ze spřátelených zemí třetího světa měli zas funkcionáři k dispozici kath, hašiš i kokain."
Dopování normalizačních politiků bylo devastující. Oni sami sice na rozdíl od sportovců vážnou újmu na tělesném zdraví neutrpěli a zpravidla se dožili požehnaného věku, historik Zdeněk Kudrhalt však říká: "Zničili duševní zdraví celého národa."
