Kdežto doznání - lepšího jsme nenašli, no tak jsme ho ve funkci potvrdili - by znělo stejně poraženecky a šedivě jako celá ČT posledních let. Pomalu se z toho stává folklor. Nejdřív se zarytě hledá spasitel "zvenčí", který by tou zamřelou usedlinou pořádně zamíchal.
Pak se zavzpomíná, jak neslavně dopadla éra, v níž televizi vládl právě nováček z úplně jiného světa, a počne se volat po zkušeném profesionálovi. Jenže zkušenost, čert aby to vzal, zase mají jen lidé, kteří Českou televizí prošli. Někteří pracovali i pro jiné stanice; to však v tuzemsku není výhodná praxe, nýbrž velezrada!
A radní volí jistotu. Ostatně k folkloru patří i fakt, že jistota ředitelování se v ČT nebere tak vážně: do příštích Vánoc může být jiný ředitel, jiná televizní rada. A jiní diváci; v tom je ten háček. Neboť lidem, kteří jí platí poslušně měsíc co měsíc pětasedmdesát korun, ačkoli utíkají k jiným programům, by měla ČT posílat děkovné dopisy, ne-li rovnou odškodné.
Divákům je zpravidla srdečně fuk, kdo řídí na Kavčích horách porady. Dokonce ani nezkoušejí reklamovat špatné zboží - věčné reprízy z archivů, nudné debatní pořady, směšné knoflíkové války uvnitř televize. Prostě zatím ještě platí - a přepnou. Možná Balvín během své nenápadné "prozatímnosti" jen klamal tělem a teprve teď začne rázně jednat.
Ale jaké může mít šance? Je uvnitř kolosu, jehož návyky sám spoluvytvářel; přitom má něco měnit. A uprostřed vnitropodnikových tahanic se snadno zapomíná, že zákazník u obrazovky nepočká. Třeba se dožijeme i dob, kdy bude mít ČT víc zaměstnanců než diváků. Co potom s ní? Přece nové ředitelské volby; a platit a platit a platit.
