"Dospěli jsme k jednoznačnému závěru," vysvětlil.
Zhor, který jakékoliv pochybení popíral, se k rozsudku odmítl vyjádřit a rychle odešel: "Bez komentáře."
Jde o první případ, kdy se policii a státním zástupcům podařilo dotáhnout podezření okolo veřejných zakázek před soud. Policie nyní v kraji sice prověřuje několik dalších podezřelých veřejných soutěží, důkazy však zatím nestačí ani na to, aby mohl být někdo obviněn, natožpak odsouzen.
Zhorův případ soudce komentoval slovy: "Udělal to vysoký státní úředník a ohrozil tak důvěru veřejnosti ohledně toho, jak úřady nakládají s penězi daňových poplatníků."
Motiv chybí
V případu však dodnes chybí motiv. "Motiv se neprokázal," konstatoval soudce. Podle něj se nabízí dvě varianty, buď šlo o korupci, nebo o snahu zmanipulovat soutěž ve prospěch firmy, která dosáhne na vyšší státní dotace.
"Asi šlo o to, že inkriminovaná firma potřebovala zakázky, aby vůbec přežila a pro jejich získání proto dělala vše možné," nabídl další vysvětlení detektiv ze speciální protikorupční služby, která celý případ vyšetřovala.
Zhorovi zlomil vaz šéf novozámeckého ústavu Martin Haicl, kterého se vedoucí referátu snažil ovlivnit, aby při veřejné soutěži šel na ruku Třebíčské tepelné společnosti. Haicl to však odmítl, z rozhovorů se Zhorem pořídil na diktafon nahrávky a nakonec celou věc i pásky předal policii.
V procesu se Haicl stal korunním svědkem, nahrávky kromě dalších svědectví byly podpůrným důkazem. Zhor policii odmítl poskytnout vzorek svého hlasu, připustil ovšem, že hlas je jeho, ale tvrdil, že pásky nejsou autentické. Experti to však vyloučili, v závěrečné řeči před soudem pak Zhor prohlásil, že hlas na nahrávkách mu v žádném případě nepatří.
Soud prokázal, že Zhor se snažil ovlivnit Haicla, aby zakázku získala Třebíčská tepelná společnost. Dal mu vzorový text zakázky, přikázal mu, aby do soutěže Třebíčskou tepelnou zařadil a ta dodá další zájemce. Zároveň mu nařídil, aby do výběrové komise jmenoval spřízněné osoby a když to Haicl odmítl, zakázal mu Zhor v zakázce pokračovat.
Zhora soud potrestal za pokus o pletichy při veřejné soutěži a zneužívání pravomoci veřejného činitele. "Ovlivňoval ředitele, aby veřejná soutěž proběhla nelegálním způsobem, formálně, s hlavním uchazečem, který měl zakázku získat. Není o čem polemizovat. Veřejná soutěž je od toho, že ten, kdo je nejlepší, vyhraje, jinak je to fraška," řekl soud.
Zhor byl z funkce šéfa referátu odvolán krátce poté, co celá aféra vyšla najevo. Dál pracuje na Okresním úřadě v její uničovské pobočce. Přednosta okresu o jeho dalším setrvání na úřadě může rozhodnout až poté, co soud vynese pravomocný rozsudek. Zhor si však vzal lhůtu, zda se odvolá, obžaloba se odvolání vzdala.
Zhor vinu popíral
Zhor od počátku tvrdil, že nic pochybného neudělal. "Nikdy jsem s panem Haiclem nehovořil na téma, že by měla vyhrát nějaká konkrétní firma a v žádném případě jsem s ním nemluvil o zmanipulování soutěže. To kategoricky popírám," prohlašoval u soudu. Vystupoval sebevědomě, často zvyšoval hlas a používal výrazná gesta. Když slyšel rozsudek, povadl a po skončení procesu spěšně opustil budovu soudu.
Třebíčská tepelná společnost již dřív odmítla, že by se zakázku pokusila jakkoliv zmanipulovat. Plynofikaci nakonec dělala jiná firma, která ústav sociální péče plynofikovala za cenu o několik milionů korun levněj.
Co je na nahrávkách |
V trestním spisu jsou i magnetofonové nahrávky tří rozhovorů mezi Vladimírem Zhorem a šéfem novozámeckého ústavu Martinem Haiclem. |