Za pět minut dvanáct

Vystoupil jsme z vlaku a zamířil do Pivovarské šenkovny. Liga nespokojených občanů města Ústí nad Labem tu pořádala minulý týden diskuzi o Spolchemii ve městě. Když jsem míjel hodiny před informačním střediskem v Hrnčířské ulici, upoutala mě jedna věc. Klasické pouliční hodiny, kterých jsou u nás stovky. Tyto byly ale překryty červeným plexisklem s výřezem mezi dvanáctkou a jedničkou, jakoby chtěly ukazovat pět minut po dvanácté. Banální věc, kdyby nebylo týden po požáru ve Spolchemii. Stačilo tak málo, a hodiny mohly vyjadřovat krutou pravdu. Pokud by ovšem zůstali na svém místě. Vzpomněl si na jednání s vedením Spolchemie před pár lety, kdy jsem měl možnost nahlédnout do jedné rizikové analýzy. Pokud by podle ní došlo k výbuchu třaskavého propylénu, srovnalo by to mnoho budov v okruhu stovek metrů, možná i zmíněné hodiny.

To však nebyla nejhorší varianta. Pokud by došlo k vážnějšímu poškození zásobníků nebo potrubí chlóru a ten unikl, a vítr vál východním směrem, do pěti až deseti minut by umřeli tisíce lidí  v centru města. I sebelepší záchranný systém by jednoduše nestihl zareagovat. Celkové množství zdravotně postižených při této variantě se pohybuje přes padesát tisíc. V Ústí by to mohlo vypadat jak po bitvě u Ypres, kde byl použit chlor poprvé jako bojový plyn.
Možná si lidé ani neuvědomují, jaké měli štěstí. Líbilo se mi přirovnání, že pro tentokrát utekli hrobníkovi z lopaty.  Stačilo, aby foukal vítr, oheň se přenesl na jiné budovy, dostal se až k chlorovým nebo propylenovým zásobníkům,…
Již léta se snažím upozornit na nebezpečí, která jsou s chlorovou chemií v  Ústí spojena. Opakovaně jsem vyzýval Spolchemii, primátora a magistrát, aby ukončili chlorovou chemii v centru města. Těžko chápu, jak mohou žít s vědomím, že chemička může zdemolovat město a zabít tisíce lidí. Doufám, že obrovský požár byl tím posledním varováním a chlorová chemie konečně odejde z města. To je jediné řešení.
Dnes je ještě za pět, spíše už jen za minutu dvanáct. Já se jen modlím, aby příště, až navštívím své rodné město, hodiny v Hrnčířské nesymbolizovaly krutou pravdu - pět po dvanácté.