"Podílíme na rozvoji unikátní schopnosti, která posiluje nejen celkovou obranyschopnost a akceschopnost NATO, ale také bezpečnost naší země a její postavení jako odpovědného a spolehlivého člena Aliance," uvedl ministr obrany Alexandr Vondra na úvod třídenního zasedání správní rady projektu, které v těchto dnech hostí Praha.
Česká republika se připojila s sedmnácti spojencům, kteří flotilu letounů společně provozují, zhruba před rokem. Česká armáda má v současnosti v programu čtyři zástupce. Na domovské základně v německém Geilenkirchenu působí pilot, navigátora, řídící střediska na palubě radarového letounu a operátor systému. Pro službu na palubách speciálních letounů se pak připravují další čtyři čeští vojáci.
Český podíl na financování administrativy programu a modernizace činí podle ministerstva obrany 1,2 procenta, což představuje asi 65 milionů korun. Dalších 90 milionů korun ročně pak jde na provoz letounů a jejich nasazení. Podle ministerstva ale program účastnickým zemím garantuje prakticky stoprocentní návratnost vložených financí díky zapojení domácího průmyslu do projektu. O účasti českých firem už proběhlo několik jednání zapojit by se měly už letos, uvedlo ministerstvo.
První český pilot letounu AWACS major Milan Vojáček v kokpitu letounu
Letouny AWACS tankuje za letu
Navigátor AWACS – kapitán Jindřich Sněhota
Speciální letouny systému AWACS jsou upravená dopravní letadla Boeing 707 vybavená radary a rádiovými stanicemi, které umožňují sledovat cíle ve vzduchu a navádět na ně prostředky protivzdušné obrany, řídit letecké souboje i odposlouchávat nepřátelské spoje. Vyznačují se kruhovou radarovou anténou na hřbetě. V disku je radarový systém, který umožňuje obsáhnout prostor od zemského povrchu po stratosféru. Radar má dosah přes 300 kilometrů pro nízko letící cíle a ještě větší pro objekty ve větších výškách. Radar může detekovat a identifikovat jakýkoli přátelský nebo nepřátelský letoun. Informace předává letadlům i pozemním střediskům.
Loni byla celá flotila letounů v extrémně vysokém operačním tempu. Stroje hlídkovaly nad Afghánistánem a několik měsíců nepřetržitě brázdily nebe nad Libyí. Dosud největší operací, do níž se letouny AWACS zapojily, bylo střežení území USA po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy byl poprvé aktivován článek 5 Severoatlantické smlouvy. Sedmnáct letounů tehdy několik měsíců nepřetržitě sledovalo americké území.
Program vzdušného systému včasné výstrahy a řízení (NAEW&C) vznikl už v sedmdesátých letech minulého století. S konceptem vytvoření zvláštní letky speciálních letounů včasné výstrahy AWACS, která by posílila obranu vzdušného prostoru NATO před státy Varšavské smlouvy, přišli vojenští stratégové Aliance v roce 1978. Kromě vojenských operací a ochrany vzdušného prostoru nad Evropou bývají letouny často nasazovány i pro zajištění bezpečnosti během významných událostí, od vrcholných schůzek státníků až po olympijské hry.
Na palubě Boeingu E-3AObvyklá mise trvá zhruba devět hodin, výjimkou nejsou ale ani čtrnáctihodinové služby, kdy letoun nepřetržitě pročesává prostor nad daným územím a díky nejmodernější technice sleduje prakticky vše, co se v oblasti pohybuje. Do misí bývá posádka nasazována tři až čtyři roky, pak nastupují čerstvé síly. Posádku standardně tvoří 17 lidí včetně dvou pilotů, navigátora a palubního inženýra. Podle náročnosti mise však může být na palubě až 35 lidí. |
