Obžalovaný byl s rozsudkem zjevně spokojen, i když dostal mimořádný trest. Při pohledu na příbuzné chvílemi lhostejně krčil rameny, občas se dokonce usmíval.
Během soudního líčení se hájil tím, že se Postla bál, a protože prý i jemu hrozil smrtí, poslouchal jeho příkazy. "Jsem nevinný, jednal jsem z donucení," prohlásil.
"Ze strachu v žádném případě nejednal," uvedla soudkyně Věra Benešová, když zdůvodňovala rozsudek. "Po prvním případu se mohl z vlivu Postla vymanit. Také podle výpovědi svědků sice z něj měl respekt, ale ne strach," řekla soudkyně a přiklonila se k názoru znalců, podle něhož se oba dva komplicové spíše doplňovali. "Usvědčila ho i výpověď Postla," dodala.
Černý se seznámil s Postlem v létě 2008, když sháněl pervitin. Společně ho užívali. Postl byl krátce před tím propuštěn z vězení, kde byl za předešlou vraždu.
V srpnu 2008 si Postl za pět tisíc korun koupil pistoli a náboje, prý "od nějakých Jugoslávců v Děčíně". "Kontakt na ně jsem dostal už ve vězení," řekl později postřelený Postl, než zemřel. Zbraň prý měl na obranu před lidmi, kteří mu údajně hrozili kvůli podvodu z doby, kdy pracoval jako celník.
Poprvé střílel 1. září 2008. Spolu s Černým předstírali na silnici v Teplicích, že jim došla voda do chladiče a čekali na prvního řidiče. "Myslel jsem, že chce jen přepadávat," hájil se Černý. Podle soudu však musel vědět, co chce Postl udělat.
Zastavil podnikatel ve stříbrném audi. Černý ho znal, pracoval v areálu v Újezdečku, jenž muži patřil. "Dole je benzinka," radil jim řidič. Postl mu namířil na hlavu zbraň a stiskl spoušť. "Podnikatel a nemá ani korunu, jen kreditky," stěžoval si Postl, když prohledával peněženku. Z jeho cynických slov mrazí.
V autě měli mrtvolu, policistům se Postl smál
Tělo položili na zadní sedadlo, překryli dekou a v jeho audi se projížděli po Teplicku. Po cestě potkali policejní auto. Přestože jeli devadesátkou a vezli zavražděného muže, Postl policisty předjížděl. "Když jel vedle nich, smál se na ně. Pak zařadil sportovní stupeň a ujel. Ani nereagovali, s tou jejich škodovkou bychom už byli v Mostě, než by se rozjeli," řekl Černý.
Z audi ukradli DVD přehrávač, navigaci, muži sebrali mobil a hodinky. Jeho tělo ukryli v lese u Žalan, auto potopili ve vápence u Lahoště.
Další den 2. září zabil Postl čerpadláře v Ústí. "Nechtěl mi dát tržbu, tak jsem ho střelil do hlavy," sdělil později policistům. Sebral peníze a elektroniku za 85 tisíc korun. Černý se pak snažil ukradené věci prodat.
Následující den Postl zastřelil barmana v chomutovské herně, zatímco Černý čekal venku v autě. V baru sebral 1355 korun, sedm eur a drobnosti, včetně porcelánové sošky. Uvnitř pak založil požár, aby zakryl stopy. Kouř vyděsil nájemníky, kteří se šlo podívat, co se děje.
Výstřel měl zabíjet, muži ale jen ožehl tvář
"V domě jsem potkal ženu a kluka. Byli dotěrní, ptali se, co tam dělám. On někam pořád telefonoval, tak jsem na něj vystřelil," popsal vrah. Mladíka, jenž volal policii, naštěstí netrefil. Výstřel mu ožehl tvář. Byl jediným, kdo Postlovy útoky přežil.
Venku se střetl se dvěma policisty. "Střelte mě do hlavy," křičel Postl a střídavě na ně mířil. Náhle vypálil a jednoho zabil. Další policista pak zranil Postla. Vrah o pět dní později, 8. září, v nemocnici zemřel.
Černý tehdy od baru zmizel a ještě pár dní jezdil v Postlově autě, než byl dopaden. Policii přivedl na stopu mobilní telefon ukradený z benzinky, který Černý používal. V autě tehdy vezl pervitin, za což dostal dvouletý trest. Ten byl změněn na devatenáctiletý.
Podle soudu se Černý podílel přímo na vraždách nebo pomáhal prodat věci během nich uloupené. Znalci uvedli, že nemá zábrany a je to poruchová osobnost. Jeho náprava je ale možná, když bude chtít.
Rozsudek dosud není pravomocný, Černý i žalobce si nechali lhůtu, aby se rozmysleli, zda se odvolají.
