|
SPOJENÍ: Tam - vlakem, odjezd z hlavního nádraží v 9.03, z Vršovic v 9.08, z Krče v 9.13, z Braníka v 9.18, příjezd do Klínce v 9.54 hodin. Zpět - vlakem, odjezd z Černošic-Mokropsů v 16.03, příjezd na Smíchov v 16.20, na hlavní nádraží v 16.29 hodin. |
Vyjet vlakem můžeme jak z hlavního nádraží, tak také z Vršovic, Krče nebo Braníka. Malé branické nádraží pamatuje již několik generací trampů, chatařů a výletníků, kteří po většinu roku nevydrží doma a v botách z toulavého telete se o víkendech vydávají na vandry za čistým vzduchem s úmyslem nechat hlučné velkoměsto alespoň na čas za zády.
U nádražní pokladny si koupíme jízdenku do stanice Klínec. Kdo vlastní síťovou legitimaci městské hromadné přepravy, ušetří několik korun, protože si řekne o jízdenku ze stanice Praha-Zbraslav. Vlak na trati z Prahy do Dobříše musí za Měchenicemi zdolat značné stoupání, aby dosupěl do Klínce, patrně nejmenší železniční zastávky v Čechách. Je tam totiž jen kus vlnitého plechu a oprýskaný název. Pak lokálka zahouká, zmizí v tunelu a my se vedle kolejí zhluboka nadechneme lesního vzduchu.
Vydáme se několik metrů zpět podél kolejí a u traťového přejezdu zamíříme neznačenou cestou vlevo do mírného kopečka. Koho však zláká bublající Bojovský potok, může si ještě dopřát krátkou procházku po břehu proti proudu. Divoká lesní scenérie a skalní útvary nám dají zapomenout, že jsme nedaleko metropole - spíše si budeme připadat jako někde v pohraničních horách. V sedimentech potočních meandrů se dají šlichovat zlatá zrnka. O tom, že Bojovský potok je stále zlatonosný, svědčí fakt, že se o něm před nedávnem uvažovalo jako o místu pro uskutečnění mezinárodního mistrovství v rýžování zlata. Koneckonců zlato v okolí hledali už legendární Keltové.
Vraťme se však na cestu vedoucí ze zastávky Klínec ke stejnojmenné obci. Po několika minutách chůze si v romantickém údolíčku Korábka povšimneme záhadně vyhlížejícího nenápadného otvoru nalevo ve stráni. Dostat se k němu vyžaduje trochu zručnosti, ale s pevnou obuví to není problém. Domnělá jeskyňka, obvykle označovaná jako Čertovka, je ve skutečnosti průchodná, přesněji řečeno průlezná. Baterka rozhodně přijde vhod. Původně to byla odtoková štola ze dna povrchového středověkého dolu. Podrobnější informace poskytne tabule na cestě, k níž po zdolání kýžené jeskyňky sejdeme z vrcholu kopce, v němž kdysi těžili zlato Keltové.
V Klínci podle mapy nebo rady místních lidí najdeme neznačenou cestu, která vede lesem, pak podél chat a nakonec nezalesněnou planinou do vsi Trnová. Vyspělejší pochodníci si zvolí směr podle buzoly a azimutu. Potom už nám bude hej, protože další túra povede podle značených cest. Především to bude modrá značka, která nás spolehlivě nasměruje k rozcestí U nádrže, kde přesedláme na zelenou.
V Jílovišti u rozcestníku zamíříme podle další modré značky přes čtyřproudou strakonickou výpadovku do lesa a pak směrem k Cukráku. V okolních lesích žijí stáda muflonů, pozoruhodná je také Obrfořtova borovice, objem jejíhož kmene měří více než tři metry.
Na zalesněném kopci Kopanina se před námi objeví televizní vysílač Cukrák, ocelový obr se svařovanou konstrukcí, který je v provozu asi čtyřicet let. Původně byl vysoký sto osmdesát metrů, ale v roce 1975 byl o čtyřicet metrů zvýšen. Je charakteristickou dominantou jihozápadního okolí Prahy, viditelnou na vzdálenost několika desítek kilometrů.
Modrá značka nás pak povede údolím Hvězd a okrajem chatové osady k dobrodružnému vyvrcholení této výpravy - bájnému Kazínu. Podle tradiční pověsti byl skalnatý ostroh dlouho považován za sídlo kněžny Kazi, dcery knížete Kroka.
Historici existenci této rodiny vyvracejí, spolu s archeology se však shodují na tom, že Kazín je ve skutečnosti někdejší výšinné hradiště z pozdní doby kamenné, starší doby železné a doby bronzové. Ve středověku tam stála tvrz Hluk, z níž se zachovaly valy a příkopy. Strmá stezka, vylámaná těsně nad řekou, vede k hradišti zvanému Pod Humenskou, osídlenému v 9. století. Po návratu k řece můžeme použít přívoz do Mokropsů nebo jít po žluté značce, která nás doprovodí k lávce přes Berounku a k nádraží v Černošicích. Osobní vlak na trati z Berouna do Prahy nás za dvacet minut dopraví na Smíchovské nebo hlavní nádraží. Vlaky na této trati jezdí pravidelně po hodině.
|
PŘÍŠTĚ PŘINESEME: Přes skalní vyhlídky do Řevnic |
 Legendární skalnatý ostroh při pohledu z protějšího břehu Berounky. (6. září 2001) |
 Televizní vysílač Cukrák je vysoký dvě stě dvacet metrů. (6. září 2001) |
 Rekreační obec Černošice se rozkládá na levém břehu Berounky. (6. září 2001) |
