Důvodů, proč nechají učitelé prvňáčka propadnout, je hned několik. "A všechny jsou velmi vážné. Protože jde rozhodně o krok, který má na psychiku dítěte velký vliv," říká šéfka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2 Václava Masáková.
"V okamžiku, kdy dítěti jasně nevysvětlíte, že se nic strašného nestalo - když mu dáte pocítit, že vás zklamalo, že neuspělo - můžete ho poznamenat na celý život." Důvodem pro opakování třídy bývá u prvňáčka častá nemoc.
"Vloni jsme takto nechali - po dohodě s rodiči - jednoho chlapce první třídu opakovat. Byl stále nemocný a logicky pak učivo nezvládal," vzpomíná ředitel Základní školy v Litomyšli Vladimír Novotný. "Ale není to běžný postup. Většinou se snažíme ve spolupráci s rodiči látku dohnat, protože pro takové malé dítě je to rána," míní ředitel.
Dalším důvodem může být fakt, že dítě trpí některou z poruch. "Patřilo by spíše do speciální školy, ale rodiče nechtějí, aby tam chodilo. Anebo by to pro ně znamenalo hodinové dojíždění," říká Masáková.
V neposlední řadě pak jde o děti, které ještě nejsou pro školu zralé, ale u zápisu se to nepoznalo. Ve škole pak výrazně nestíhají, nedokážou se soustředit, trápí se tím, že jsou ve třídě nejhorší.
"V tom případě mnohé školy po dohodě s rodiči a psychology doporučí takzvaný dodatečný odklad školní docházky. V praxi to znamená, že se dítě vrátí do mateřské školy," říká ředitel Základní školy v Londýnské ulici v Praze Jaroslav Kotal.
Sám opakovat první třídu ještě žádné dítě nenechal. "Osnovy jsou dnes natolik volné, že se dá vyjít vstříc jakémukoli dítěti. Každé je pyšné, že už chodí do školy, návrat mezi 'prťata' není lehký," tvrdí Kotal.
Psychologové se shodují, že návrat do školky, pokud se dítěti rozumně odůvodní, nemusí být tak stresující: dítě se vrací do prostředí, které zná, často i k paní učitelce, kterou měl.
"To ovšem nelze pohlídat. Musela jsem jedno takové dítě odmítnout, protože v okamžiku, kdy se mělo do školky vrátit, už u nás nebylo volné místo," říká ředitelka Mateřské školy v Římské ulici v Praze Dana Moravcová.
