Výběr dodavatele a stavebního dozoru byl prý ovlivněn tím, že se obě zmíněné společnosti osvědčily při rekonstrukcích, prováděných pro potřeby Poslanecké sněmovny.Méně je známo, že tehdejší kancléř Senátu Kněžínek a jednatel In.Org.s.r.o. Vlastimil Riedl občas společně trávili příjemné chvilky v plyšových klubovkách jedné staroměstské kavárny, jejíž majitel své vážené hosty označoval za důvěrné přátele.
V listopadu 1996 dopadlo na kancelář Senátu a spřátelené firmy nikoli boží dopuštění, ale něco daleko horšího:kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, jehož kontroloři se zabývali hospodařením s prostředky na rekonstrukci od listopadu 1996 do dubna 1997 a své poznatky shrnuli ve zprávě, uveřejněné v červenci 1997.
Pikantní podrobnosti o tom, co vše zjistili, prozradili později občanům nediskrétní reportéři České televize v dnes již neexistujícím pořadu Nadoraz. Jejich poznatky byly šokující. Ukázalo se mimo jiné, že kancelář Senátu vybavila firmu In.Org.s.r.o. značnou, soukromé firmě nepříslušející pravomocí v řízení financování prací, dodávaných společností KDM a.s. Proplácení faktur mělo probíhat podle platebního kalendáře a pokynů In.Org.s.r.o.
Stát, zastoupený v tomto případě kanceláří Senátu, se tak zcela vydal do rukou dravému soukromému kapitálu. V době,kdy kontroloři zahájili svou práci, nalezli zde faktury, připravené k proplacení, v úhrnné částce kolem 40 milionů Kč. Na všech bylo potvrzení odpovědného pracovníka In.Org.s.r.o. o tom, že práce byly provedeny a fakturace je správná.
Vše však bylo úplně jinak. Obě firmy se v dobré shodě skutečně oháněly a vykázaly mimořádně vysokou produktivitu práce, když si pouhým popsáním několika listů faktur sáhly na desítky milionů korun ze státních prostředků, aniž by fakturované služby byly provedeny.
A "inženýr",který z pověření svého šéfa potvrzoval faktury, byl sice uváděn se zkratkou "Ing.", ale vlastnil pouze výuční list stejně jako jeho nadřízený. Dohled nad rekonstrukcí vzácné architektonické památky byl nesporni v rukou mimřádně kvalifikovaných a nadto zcela nezištných odborníků.
Zásah NKÚ přišel v nejvyšší čas. K proplacení faktur nedošlo. Televizní reportáž patrně účinnost kontroly posílila, takže pan kancléř se zanedlouho po jejím odvysílání vzdal úřadu. Nad aférou se pak zdánlivě zavřela voda.
V počátečním nadšení z akce "čisté ruce" se v r.1999 z popudu nějakého šťourala záležitostí začali zabývat vyšetřovatelé. Nezdá se však, že by úkol plnili s nadšením.Po dvou letech od zahájení vyšetřování dosud nezjistili nic, co by jen vzdáleně připomínalo trestný čin. Ve zveřejněné zprávě NKÚ indicie nenašli a do zkoumání neveřejných podkladů se raději ani nepustili.
Můžeme si o příčinách nevalných výsledků policejního zkoumání aféry myslet ledaco. Je možné, že nalezení neoprávněně vystavených faktur a usvědčení
jejich výstavce a ověřovatele z úmyslného jednání, směřujícího k neoprávněnému obohacení vykutálených stavbařů, je úkol, který se vymyká kvalifikaci a zkušenostem vyšetřovatelů.
To by ovšem nebylo nejhorší ze všech možných vysvědčení, protože takový úkol skutečně může být pro člověka bez hospodářské praxe velmi obtížný.Také je ale možné, že tehdejší vedení Senátu usoudilo, že odstranění kancléře Kněžínka z úřadu je dostatečným trestem pro všechny za odhalené nepravosti, které se ostatně díky včasnému zásahu NKÚ obešly bez finanční škody pro stát a dalo pak najevo nezájem o trestní řešení případu.
Přimhouřilo tak oko nad §8 trestního zákona, který říká, že připravený a z vnějších důvodů nedokonaný trestný čin má být odměněn stejně jako dokonaný.Je známo, že pan Pithart je ušlechtilý muž dobrého srdce a o jeho kancléři se tehdy proslýchalo, že je to slušný člověk s poněkud bohémskými sklony. Takoví lidé bývají proti všelijakým filutům bezbranní, protože nejsouce sami schopni špatností,jiné nepodezírají.
Je možné, že ho skutečně jeho "praktičtější" stavbařští kamarádi prostě zneužili a jistě by bylo na místě ho litovat, pokud by měl na nevhodné přátelství doplatit. Takto můžeme ovšem přemýšlet v soukromí, pokud nemáme veřejnou odpovědnost.
Uvažoval-li by takto ústavní činitel při posuzování skutků svého podřízeného, bylo by to nepatřičné, protože takové uvažování je v tomto případě vyhrazeno soudu. Skutky veřejných činitelů nesmí být měřeny "sousedskými" měřítky. V každém případě je výsledek dvouletého policejního snažení nápadně hubený.
Je patrné, že věc nebyla pořádně objasněna a navíc se její zkoumání zastavilo právě jen na hranici daného případu.Připomeňme si, že obě firmy spolupracovaly na státních zakázkách již dříve. Nebylo by patrně od věci podívat se, zda se jim při dřívějším "osvědčování" jejich schopností občas nepodařilo dokončit to,v čem jim v tomto případě zabránil NKÚ.
Pavel Jonák, Praha 4
pauljonak@hotmail.com
