Sváteční či noční nakupování není bohulibá činnost, svobodnému podnikání je třeba hodit na krk státní ohlávku.
Tím spíš, že nakupování v a typickém čase je u nás čím dál oblíbenější (nebo nutnější). Pročež se, zdravý rozum stranou, zakáže! Jak to říkal ministr Škromach? "Bude líp, i kdyby se to někomu nelíbilo." Co je líp, určí stát.
Komu tedy po státním zákazu prodeje bude líp? Zákazníkům ne. Podnikatelům také ne. Zaměstnancům obchodů, jejichž blahem se navrhovatelé zaštiťují? Těm propuštěným (často to jsou brigádníci ) určitě lépe nebude.
Pracovní čas vyplňující svátky či noci není žádná špatnost. Pokud by byla, je nutné zakázat o svátcích, nocích či nedělích i práci v restauracích, v kinech, na stadionech, v médiích, továrnách, podnicích, dopravě, prodejnách...
Nemusíme přece pořád chodit do kina, na fotbal, vyrábět na tři směny, něco vozit, trajdat po restauracích. Můžeme sedět doma na gauči a v rodinném kruhu rozjímat: proč nezaměstnanost roste, proč pro lidi s nižším vzděláním není dost práce, proč oblast služeb není u nás tak rozvinutá jako za humny, proč firmám chybějí zakázky, jak lidé neutrácejí, proč Evropě ujíždí americký vlak...
Že je to přehnané? Není. Přehnané je řešit případné porušování zákona ze strany manažerů marketů omezováním prodejní doby. Pokud někde nutí prodavače k přesčasům bez odměn či se k nim chovají drsně, pak mají zasáhnout odbory.
Zákonodárci se mají starat o takové zákony, které by naopak dovolily podnikatelům vytvářet víc pracovních míst, nikoli míň - aby se zvýšila poptávka po pracovní síle, i té méně kvalifikované nebo brigádnické. Ať se práce a peníze točí.
Levice si často myslí, že státním zakazováním pomůže lidem k lepšímu životu. Bláhové. A cožpak pro svobodného člověka neplatí, že smí nakupovat a prodávat, kdy se mu zlíbí a má čas? Už i tohle by stát (alias někteří politici) chtěl za nás rozhodovat?
