Od minulé soboty, kdy se libyjští povstalci po několika dnech přešlapování před Adžedábíjou odhodlali k tažení na Tripolis, prošla krize v severoafrickém státě několika dramatickými zvraty.
Vzdušné údery mezinárodní koalice donutily Kaddáfího vojáky k ústupu na západ a rozradostnění povstalci se ihned vydali v jejich stopách. Špatně vyzbrojení a mizerně organizovaní rebelové postupně opět zabrali všechna města podél pobřeží Středozemního moře, odkud je plukovník před vyhlášením bezletové zóny vypráskal.
Jízda jejich pick-upů se zadrhla až před Syrtou, rodištěm osmašedesátiletého diktátora. Karta se obrátila a Kaddáfího rakety a dělostřelectvo zahnaly povstalce zpátky až do Adžedabíji. Šéf sboru náčelníků štábů americké armády Mike Mullen poté prohlásil, že hlavním faktorem neúspěchu povstalců bylo špatné počasí, které neumožňovalo podpůrné operace spojeneckých letadel.
Povstalci odpalují rakety proti Kaddáfího jednotkám
Demonstrace proti Kaddáfímu v Benghází (31. března 2011)
Libyjský povstalec obhlíží kanón na korbě svého pick-upu (31. března 2011)
Všem je ale jasné, že povstalci budou od Západu potřebovat větší pomoc než je pouhá vzdušná podpora. Žádají proto dodávky zbraní, kterými by mohli Kaddáfího těžké technice čelit.
My vám ty zbraně nedáme, ale....
Západ je v tomto směru poněkud rozpačitý, ale tuší, že pokud chce dosáhnout odstranění diktátora a zároveň se vyhnout pozemní intervenci, nic jiného než podpora povstalců mu nezbývá. Spojenci váhají především kvůli tomu, že přesně neví, komu by vlastně moderní zbraně do ruky dali.
Mapabojů v Libyi  |
Americký admirál James Starvidis v úterý prohlásil, že podle zpravodajských informací jsou mezi povstalci "náznaky" přítomnosti bojovníků al-Káidy a Hizballáhu. V Libyi už nicméně operují agenti CIA. Pomáhají povstalcům a sbírají zpravodajské informace pro letecké útoky spojenců.
Šéf Pentagonu Robert Gates v pátek proto šalamounsky prohlásil, že USA sice povstalce vyzbrojovat nebudou, ale jiné země tak učinit mohou. Jako prostředník může posloužit například sousední Egypt nebo Katar, který povstaleckou radu v Benghází uznal jako legitimního zástupce libyjského lidu a rebelům nabídl pomoc s vývozem ropy.
Praskliny v pevnosti Tripolis
Dramatičtější boje než ty na zemi se odehrávají v diplomatické sféře. Ve čtvrtek veček utrpěl Kaddáfího režim utrpěl zásadní ránu. Ministr zahraničí Musá Kusá si sedl do auta a odjel do Tuniska, odkud odletěl do Velké Británie a rezignoval. Útěk předního prominenta režimu, který údajně nesouhlasil s útoky proti civilistům, naznačuje pozvolný rozpad jednačtyřicet let trvající diktatury.
Zeď s portréty zabitých povstalců v Benghází (31. března 2011)
Libyjští povstalci prchají z Rás Lanúfu (30. března 2011)
Libyjci se přetlačují o palivo u benzínky poblíž města Adžadábíjá (30. března 2011)
Podle listu The Guardian do Británie dorazil i důvěrník Kaddáfího syna Sajfa Isláma, aby se se pokusil dojednat možnosti odchodu diktátorových blízkých ze země. Na seznam zemí, která by excentrickému plukovníkovi mohly poskytnou azyl, se nově zařadila Uganda.
Odchod hlavy přísně centralizovaného režimu do exilu by pro spojence byl velmi elegantním řešením konfliktu. Jak ostatně prohlásil americký prezident Obama: opakování iráckého scénáře je vyloučeno.
Ve čtvrtek ráno převzala velení nad spojeneckou akcí převzala Severoatlantická aliance a Pentagon oznámil, že z operace stáhne některá svá bojová letadla. Předání velení aliančním strukturám je ale především politické gesto, protože americké síly představují nejsilnější složku NATO.
