Vojtěch Filip, jak známo, byl poslancem za komunistickou stranu, ale také byl zlepšovatelem a vynálezcem. Vynalezl třeba dobytčí mor, ostnatý drát a státní příspěvek na malcao v mléčném baru v Českých Budějovicích.
Vojtěch Filip uměl řadu akordů na kytaru, kolikrát tři až čtyři. Často s kolegou poslancem Jandákem, který býval významným umělcem, snili o tom, že by měli zkomponovat balet na téma demokracie. Jandák by odtančil dvojroli v sólech Eduarda Beneše a Klementa Gottwalda. Pak nějak dávali v poslanecké jídelně plíčky a zapomnělo se na to.
Vojtěch Filip, jako komunista, od rána do večera myslel na chudé a potřebné. Kolikrát při snídani v poslaneckém klubu komunistů nabádal soudruhy, hlavně Konečnou a Grebeníčka, aby schovali pár zrníček kaviáru pro nezaměstnané. Prostí lidé v Českých Budějovicích také vyprávěli, že jim Vojta přidával do vodovodu na nádraží bublinky z vlastního poslaneckého šampaňského.
Pravda je, že to Vojtěch Filip měl těžké. Tak těžké, že mu někdy ani tygří krevety nechutnaly.
Sám o sobě byl Vojta dobrý kluk. Ale kolektiv neměl úplně uvědomělý. Jako jednou. Vojta otevřel ústa a řekl demokracie. Hned dostal přes držku.
Jindy zase řekl svoboda - a už ji měl. Kdo ví, co tím vlastně vůbec myslel.
Vojtěch Filip nadevše miloval skromnost. Proslýchá se, že nutil soudružku Konečnou, aby mu cestou na schůze v letadle z Ostravy štupovala ponožky. Zrovna Konečnou, která jednou obnošené punčocháče rovnou zahazovala na charitu. Museli nastoupit Vondruška s Grebeníčkem a štupovat v poslaneckých lavicích. I reformátoři Dolejš s Ransdorfem se nabízeli. Nebylo jim to nic platné.
Vojtěch Filip, jak známo, byl pro humanistické pojetí trestu smrti. Popel z popravených polických nepřátel se už neměl sypat na silnice, ale mohly se jím hnojit macešky v zahrádkářských koloniích. V tom se dosti odvážně rozcházel se sociálním demokratem Jandákem. Jandák požadoval využít popela lidského hmyzu, otravujícího poctivou politickou práci, k hubení brouka kůrovce na Šumavě.
Jedna věc Vojtěcha Filipa nesmírně trápila. Láska k disidentům. Mockrát měl chuť obejmout Václava Havla, až by mu kosti v těle praskaly.
Závazek Vojtěcha Filipa ke spolupráci s StB
Václav Klaus přijal na Hradě šéfa KSČM Vojtěcha Filipa
Vojtěch Filip, jak známo, neměl rád zmatek a chaos ve společnosti. Pocintaná lžička na ubruse, rozlité malcao, to bylo vždycky řevu na kontrolní a revizní komisi. Ale oprávněně! "Každá kontrarevoluce, takový osmašedesátý, devětaosmdesátý, začala cintáním na náš čistý komunistický ubrus," hřímal Vojta. Grebeníček vždycky stačil pocintaný ubrus skartovat.
Vojtěch Filip zastával mnoho národohospodářských teorií. Teorie státního příspěvku na malcao v mléčném baru patřila k těm nejpronikavějším.
Vojtěchu Filipovi prostý lid vůbec nezapáchal. Často jeho vůni romanticky přirovnával k plíčkám na smetaně v závodní poslanecké jídelně.
Vojtěch Filip byl důsledný ateista. Tak důsledný, že když jednou omylem zabloudil do poslanecké kaple a zapackoval v příšeří o Kalouska vroucně se modlícího na kolenou, pro jistotu se hrůzou pokřižoval. Ještě u oběda v poslanecké jídelně nad talířem plíček se otřásal hnusem a pak řekl Grebeníčkovi a Vondruškovi myšlenku, z které dodnes není nikdo moudrý: "Jsou věci, pro které stojí za to trpět."
Předseda KSČM Vojtěch Filip u voleb v Českých Budějovicích. (15. října 2010)
I když byl Vojtěch Filip vědecký materialista, projevoval jisté mysteriózní vlastnosti. Obzvláště uměl fungovat jako strašidlo na lidi z jižních Čech. Vyprávělo se například, že to byl on, kdo se v podobě hořícího záchodového prkénka zjevil lidoveckému senátoru Kalbáčovi ze Strakonic na hradní toaletě během volby prezidenta republiky. Tento Kalbáč, ač raněn mrtvicí, skočil do automobilu a sám se místo sanitky záchranné služby odvezl na jednotku intenzivní péče ve Strakonicích. Po zázračném uzdravení zorganizoval pod záštitou prezidenta republiky na Pražském hradě výstavu tradičních jihočeských hasičských stříkaček. Jakýsi Jakl o tom složil píseň.
Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček
Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček
Jednou se proletář Filip převlékl za proletáře Grebeníčka a navštívil proletáře Vondrušku. V kuchyni loudil tygří krevety, nebo aspoň kaviár se šampaňským. "Byl tady nedávno soudruh Filip a všecky krevety i kaviár sežral, šampaňské vypil. Můžu ti dát akorát přes držku," zažertoval po komunisticku Vondruška.
