Z české přírody mizí unikátní místa, stává se čím dál jednotvárnější

MF DNES získala výtah z rozsáhlé zprávy ministerstva životního prostředí o stavu přírody a krajiny. Upozorňuje na mizení cenných stanovišť i vzácných druhů zvířat a rostlin. A varuje před tím, že lidé zastavují čím dál víc polí a luk.

Rašeliniště Na Čihadle v Jizerských horách. Podobné kousky přírody jsou velmi choulostivé na činnost člověka a v Česku jich rychle ubývá. | foto: Marek Tichý, iDNES.cz

Rašeliniště na vrcholcích Šumavy se vojáci za socialismu snažili vysušit, aby snadněji ohlídali železnou oponu.

Dnes se v jezírkách Modravských slatí snaží ochranáři vodu za každou cenu udržet. Nejvzácnější lokality, jako právě rašeliniště nebo mokřady, z české přírody mizí a ta se stává jednotvárnější. Vykácený les člověk dokáže znovu vysadit, ale nádherné rašeliniště, u něhož si připadáte jako ve Skandinávii, vzniká mnohem složitěji a nesrovnatelně déle.

Naopak, české přírodě se v mnohém i daří. Vracejí se lesy na vrcholové partie hor a někteří vzácní živočichové znovu osídlili čistší řeky. Ministr životního prostředí Ladislav Miko v květnu při nástupu do funkce nařídil udělat co nejrychleji "inventuru přírody". Vznikla proto zpráva o desítkách stran, která bude v budoucnu podkladem pro ochranáře.

"Zpráva bude hotová do konce srpna a hodláme ji zveřejnit nejpozději na počátku září," slibuje mluvčí ministerstva Jakub Kašpar. MF DNES má jako první k dispozici nejdůležitější části zprávy ve stručném výtahu.
Materiál někde zachází do detailů (vyjmenovává jednotlivé ohrožené druhy), ale podstatnější je, že upozorňuje na velké problémy. Za nejvážnější označuje tři.

Pomůže šetrnější zemědělství

Jedním z nich je zmíněné mizení rašelinišť, mokřadů či skalních porostů, jimž ekologové říkají "ohrožené biotopy". Na jejich obnovu existují speciální programy.

Na Šumavě se ochranáři snaží zahradit strouhy, které z rašelinišť vytékají. Celkem podle internetové stránky Národního parku Šumava vybudovali 1 500 hrází a čeká je další práce. Jinde podle Michaela Hoška z Agentury ochrany přírody pomůže šetrnější zemědělství, které může stát podpořit dotacemi.

TŘI PROBLÉMY PŘÍRODY

1. Na polích a loukách se staví
Klesá podíl orné půdy, protože ji neúměrně zabírají developeři. Řešení: Stavitelé by si měli všímat zchátralých areálů, jež leží ladem.

2. Ubývá vzácných lokalit
Mizí rašeliniště, mokřady, některá přírodní společenství na skalách. Řešení: Zastavit vysoušení krajiny, vracet se k tradičnímu zemědělství, chráněná území.

3. Vymírání druhů
Mizí vzácné druhy rostlin i živočichů. Řešení: Některá zvířata může člověk vysadit do přírody. Je potřeba regulovat stavy "zavlečených" druhů.

Druhým problémem je podle zprávy úbytek ohrožených druhů živočichů a rostlin. Někdy pomůže umělé vysazování zvířat do přírody (šelmy, některé ryby), jindy péče o přirozený domov.

"Zemědělec dostane dotaci, díky které může posunout termín sečení z června na srpen a nezničí tedy hnízda vzácných ptáků chřástalů," dává příklad Hošek. Za třetí se moc staví a ubývá polí a luk. Nevadí to jen z estetického hlediska, ale zvyšuje to i riziko povodní: voda se spíš vsákne do pole než do betonu nebo asfaltu.

Developeři obvykle jdou cestou nejmenšího odporu a stavějí na "zelené louce", zatímco jinde zarůstají staré továrny, kravíny, nádraží či sklady - třeba v části pražských Vysočan.

"Chátrající areály jsou často zatížené nejasnými vlastnickými vztahy nebo se musí půda pod nimi vyčistit. Někdy nepomůže ani to, že majitel pozemek prodává za symbolickou korunu," vysvětluje Markéta Němcová z poradenské firmy King Sturge, která developerům pomáhá.

Brzy už však stavitelům nezbude než bourat staré budovy. Třeba v Praze už jsou "přírodní pozemky" vhodné ke stavbě rozebrané.

DAŘÍ SE BUČINÁM, UBÝVAJÍ VODNÍ ZVÍŘATA

Kromě toho, že v české přírodě ubývá jednotlivých druhů rostlin a živočichů, mizí i celá přírodní společenství. Deset druhů těchto území je v současné době na seznamu "kriticky ohrožených".

Patří mezi ně třeba vápnitá slatiniště jako Polabská Černava u Mělníka. "Například deset druhů kriticky ohrožených biotopů se rozkládá na pouhých 50 hektarech v celém Česku," vysvětluje zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Michael Hošek, který zprávu o stavu přírody dokončuje.

Ze 161 druhů přírodních společenství v Česku se podle zprávy úplně daří jen sedmi tak, že přežijí bez ochrany. Kterých se to třeba týká?
Typickým příkladem jsou bukové lesy či porosty olší a jasanů, které se v Česku úspěšně rozšiřují. Dále křoviny nebo travnaté louky. Těch sedm, kterým se daří, tvoří 46 procent rozlohy české přírody. Ta se tak stává čím dál jednotvárnější.

Ohrožené lokality se asi nejlépe zachovají tak, že se vyhlásí další chráněné území. Třeba připravovaný národní park Křivoklátsko?
Je to jedna z cest, i když zrovna na Křivoklátsku se budou chránit hlavně krásné bukové lesy, kterých naštěstí máme dost. Ale i tam jsou cenná území. Přírodě třeba pomáhají hospodáři, kteří orchidejové louky na Kokořínsku nebo v Karpatech kosí ručně bez mechanizace.

Překvapilo mě, že nejohroženější živočichové jsou pořád ti vázaní na vodu. Proč, když pořád slyšíme, že řeky jsou čistší než dřív?
Kvalita vody se zlepšila, ale pořád není ideální. Ubývá třeba perlorodek, které se drží asi na dvou místech v Česku. České raky zase decimuje račí mor, který sem přivlekli američtí raci. Úhoři se nemohou stěhovat kvůli přehradám a rybáři je musí uměle vysazovat.