S Jaruzelským byla až do poslední chvíle jeho manželka Monika. Prohlašoval, že na náhrobku chce mít nápis "Wojciech Jaruzelski - generál", napsala agentura AP.
Jaruzelski měl v posledních letech opakované zdravotní problémy. Loni na podzim se léčil v nemocnici ze zápalu plic, předloni mu lékaři našli nádory mízních uzlin a po chemoterapii se vyskytly komplikace. Nedávno dostal mrtvici a byl hospitalizován.
Někdejší vůdce Solidarity Lech Walesa podotkl, že Jaruzelského generace musela dělat "složité volby". "Vždycky je těžké soudit. Měli bychom to nechat v božích rukou, prohlásil Walesa. Jaruzelski byl podle něj v soukromí "velmi inteligentním člověkem" se smyslem pro humor. "Bylo možné jej poslouchat hodiny," prohlásil také Walesa.
"Byl to voják, bojoval spolu s námi proti fašismu a své volbě socialismu zůstal věrný až do konce," uvedl podle AFP v ruských médiích první a zároveň poslední sovětský prezident Michail Gorbačov.
Potomek šlechticů, vyhnanec, voják, ministr
Jaruzelski se narodil v roce 1923 v Kurowě jako potomek sice nepříliš významného, nicméně šlechtického rodu. Po obsazení Polska na počátku druhé světové války odešla jeho rodina do Litvy, odkud ji Sověti deportovali na Sibiř.
Mladého Jaruzelského poslali do uhelných dolů v Kazachstánu, kde utrpěl trvalé poškození zraku - právě kvůli následkům sněžné slepoty nosil celý život ony neodmyslitelné tmavé brýle.
Otec si říkal mámě o kapesnéVyšly vzpomínky Jaruzelského dcery |
Vysvobodil ho až vstup do polské jednotky Rudé armády, v jejíchž řadách se vrátil do rodné země. Po vstupu do komunistické strany v roce 1947 jej čekal strmý kariérní vzestup v armádě i na mocenském žebříčku Polské sjednocené dělnické strany (PSDS).
Na jaře 1968 byl Jaruzelski jmenován ministrem obrany. Jen několik měsíců poté se polská armáda podílela na invazi Československa. Z pozice ministra obrany nesl také spoluzodpovědnost také za krvavé potlačení protestů, které v Polsku propukly na konci roku 1970. Při střetech s policií a armádou tehdy zemřely čtyři desítky lidí.
Výjimečný stav
V létě 1980 zachvátila Polsko nová vlna stávek, vyvolaná poklesem životní úrovně. Zaskočení představitelé režimu si netroufli zopakovat deset let starý scénář, a místo ozbrojené konfrontace dali přednost jednání. Výsledkem bylo částečné narušení mocenského monopolu PSDS, která přistoupila na požadavek umožnit vznik nezávislé odborové organizace Solidarita.
Rok 1981 se proto v Polsku nesl ve znamení naděje na uvolnění politických poměrů. Pro Jaruzelského byl především rokem dalšího vzestupu. V únoru byl jmenován předsedou vlády a v říjnu zasedl v samotném čele PSDS. Jeho postavení bylo o to silnější, že i nadále zůstával ministrem obrany.
V noci z 12. na 13. prosince 1981 nechal vyhlásit v zemi výjimečný stav. Moci se ujala jím vedená Vojenská rada národní záchrany, která během následujícího roku a půl zatlačila opozici do podzemí. O život při tom přišlo 56 lidí a tisíce Poláků byly vyhozeny z práce.
V listopadu 1985 se stal předsedou Státní rady, tedy nejvyšším ústavním činitelem Polské lidové republiky. Nedlouho poté se však komunistický režim začal hroutit. V roce 1988 vypukla další ze série hospodářských a sociálních krizí, jež přiměla představitele režimu k dialogu s opozicí. Výsledkem jednání u kulatého stolu bylo vypsání částečně svobodných parlamentních voleb, které v červnu 1989 drtivě vyhrála opozice.
Podle principu "náš premiér, váš prezident" se předsedou vlády stal nekomunista Tadeusz Mazowiecki, zatímco do nově zřízené prezidentské funkce zvolil parlament Jaruzelského. V čele země stál do prosince 1990, kdy jej ve funkci nahradil Lech Walesa.
"Politicky hloupý akt"
Někdejší komunistický vůdce Polska po pádu Berlínské zdi opakovaně prohlásil, že je přesvědčený, že vyhlášením výjimečného stavu zachránil Polsko před hrozící vojenskou intervencí Sovětského svazu.
Nakolik byl skutečně veden snahou uchránit Polsko od "bratrské pomoci" je otázkou. V roce 2009 totiž polský Institut národní paměti zveřejnil zápis z údajného telefonátu mezi Jaruzelským a velitelem vojsk Varšavské smlouvy Viktorem Kulikovem. Z dokumentu vyplývá, že počátkem prosince 1981 polský politik sám Moskvu o vojenský zásah žádal. Jaruzelski ale dokument označil za podvrh (více čtěte zde).
Za účast na invazi do Československa, kterou v srpnu 1968 vedl Sovětský svaz, se Jaruzelski později omluvil a označil ji za "politicky hloupý akt".
Všechny pokusy odsoudit Jaruzelského za podíl na brutálním potlačení demonstrací z prosince 1970, nebo za vyhlášení výjimečného stavu, skončily bez vynesení rozsudku. Podíl na tom mělo zhoršující se zdraví generála. Kromě toho měl problémy se srdcem, prodělal zápal plic a v polovině letošního května dostal mrtvici. Poslední léta svého života tak strávil z velké části na nemocničním lůžku.
