Vítězství v jedenadvacátém ročníku extrémního závodu si stejně jako loni připsal tým ze 7. mechanizované brigády z Hranic ve složení Milan Wurst, Ivo Vrba (73. tankový prapor z Přáslavic) a Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice).
„Bylo to těžké,“ shrnul Viktor Novotný své bezprostřední dojmy po poslední čtvrteční etapě . V té čekal na závodníky výstup na lyžích na vrchol Pradědu a měřený sjezd se „zraněným“ na saních.
Na druhém místě skončilo celkově družstvo z Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí a třetí příčku obsadil tým 14. pluku logistické podpory z Pardubic.
Rozhodovalo se v lesích
O konečném pořadí závodu se ale ve skutečnosti rozhodovalo už v předchozích dnech. Především během dvoudenní královské vytrvalostní etapy během níž týmy urazí přes padesát kilometrů s veškerou výbavou na zádech. Pokud bloudily, pak daleko více. Navíc plnily další speciální úkoly, které jim organizátoři připravili.
Nejlepší z nejlepšíchLoňský ročník vyhrálo družstvo 7. mechanizované brigády ve složení Milan Wurst, Ivo Vrba (73. tankový prapor z Přáslavic) a Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice). Všichni už patří mezi zkušené účastníky klání. Dva předchozí ročníky za sebou zase vyhráli vojáci z muniční základny z Týniště nad Orlicí. V letech 2009 a 2010 kralovalo družstvo pořádající Univerzity obrany v Brně. Skutečnými králi celé historie závodu jsou ale rakouští vojáci ze školy horských vůdců a záchranářů v Saalfeldenu. Těm se podařilo vyhrát čtyřikrát po sobě v letech 2004 až 2007. |
„Ještě schránku s náboji a střílej!“ rozléhalo se s ohlušujícím výstřelem skalami nad údolím u Vrbna pod Pradědem, když jedno ze soutěžních družstev dorazilo k asi nejnáročnější disciplíně pojmenované „kulomet“.
Celý tříčlenný tým musel vyšplhat na třicetimetrovou zasněženou skálu i s rozloženým kulometem. Na vrcholku zbraň zkompletovat a pak vystřelit. Aby toho nebylo málo, jednoho člena týmu pak zbývající museli po laně dopravit jako zraněného - slepého zase dolů. To vše během patnácti minut.
„Zadání se podařilo splnit jen polovině družstev. Náročnost soutěže spočívá také v tom, že úkoly vyžadují po vojácích nejen fyzický výkon a určité dovednosti, ale i uvažování. A to při extrémních úkolech mnohdy není jednoduché,“ popsal smysl této disciplíny rozhodčí David Ullrich.
Právě při takových úkolech se podle něj dobře ukáže, jak se tým umí ve stresu rozhodovat.
Závodníky trápil nedostatek sněhu
Celý třetí den závodu se nesl duchu náročného kruhového pochodu po jesenických horách. Profil pětadvacetikilometrové trasy byl velmi členitý, závodníci zdolávali rokle a kopce s poměrně značným převýšením. A nedostatek sněhu komplikoval vojákům pohyb na lyžích. Častěji tak byli na trase k vidění s lyžemi připnutými k batohům.
„Snažíme se, ale nějak se nám nedaří,“ konstatoval po vyčerpávajícím výstupu k jednomu z kontrolních stanovišť Martin Dostálek z družstva 71. mechanizovaného praporu z Hranic.
Fotografie    |
Další zkouškou lezeckých dovedností a fyzické zdatnosti vojáků byla disciplína s názvem „Bedna“. Při ní vojáci nejprve zdolávali čtyři klády zavěšené nad sebou mezi vysokými stromy. Nad horní kládou byla pověšena bedna, kterou závodníci museli postupně plnit vytaženými špalky až do chvíle, než se zatížená bedna převážila a dotkla cílové mety.
„Hnali jsme se kvůli dobrému času. Disciplíny se nám také dařilo jakž takž plnit,“ konstatoval Ivo Vrba z týmu 7. mechanizované brigády, který obhajuje loňské prvenství.
Po střelbách z útočné pušky CZ 805 Bren nakonec do cíle etapy dorazilo všech patnáct armádních týmů, které v závodu od středečního rána pokračovaly.
