Přinejmenším pro mnoho pravověrných afghánských muslimů je něco takového i nadále nemyslitelné. Pro řadu cizinců, kteří v islámské zemi doposud jen snili o nějakém náznaku nočního života, se však pub stal opravdovým rájem.
"Stačí vejít a ocitnete se v úplně odlišném světě," řekl zpravodaji agentury AP Allan Ferguson, sedmapadesátiletý australský podnikatel, pohodlně rozvalený na barové stoličce. "Takhle by to mohlo vypadat kdekoliv, třeba v Irsku, v Austrálii nebo v Americe. Ale vyjdi ven a jsi zpátky v Afghánistánu," dodal Australan.
Nefalšovaný irský pub nestojí v jedné z uliček centrálního Kábulu dlouho. Otevřeli ho teprve minulý měsíc, jak jinak než 17. března, na svátek svatého Patrika. Podnik ukrytý za venkovní betonovou zdí není ovšem lehké najít.
Nemá žádný vývěsní štít, dokonce ani obyčejné číslo na dveřích. V zemi, kde jsou teroristé dosud hmatatelnou hrozbou, však jde o pochopitelné bezpečnostní opatření. Zbytečně nevyčnívat, moc na sebe neupozorňovat, to je politika, kterou vyznává irský majitel hospůdky.
"Neděláme žádné reklamní kampaně, naším heslem je spíše být nenápadný," svěřil se majitel Sean Martin McQuade televizní stanici CNN. "Lidé přesto dobře vědí, kde nás najdou. Zpráva se rychle šíří od úst k ústům."
Mezi cizinci v Kábulu si podnik rychle získal nesmírnou popularitu. Ani ceny tu nemají nijak závratné. Zruční afghánští číšníci podávají pivo za dva americké dolary, ostatní drinky za tři.
Atmosféra je tu stejná jako v každém jiném baru. Zákazníci, převážně pracovníci humanitárních agentur, diplomati, byznysmani a novináři, nenuceně krouží se sklenicemi kolem dřevěného baru, pokrytého deskou ze zeleného mramoru.
Všechny "horké" novinky se dozvědí právě zde. Příkladně zaměstnanci úřadu OSN v Kábulu však z bezpečnostních důvodů do baru nesmějí. "Je to nebezpečné," řekl agentuře Reuters mluvčí úřadu. "Často tam večer sedí až 200 lidí, a kdyby tam někdo odpálil bombu, vyhladil by celou zdejší mezinárodní komunitu během jediné noci."
"My jsme byli mezi prvními, kdo měl odvahu sem strčit nos," vyprávěl majitel, který pracoval v Afghánistánu jedenáct roků jako inženýr. "Nechceme ale nikomu nic vnucovat, máme respekt před místními podmínkami i afghánskou kulturou," dodal.
Když chtěl McQuade svůj podnik otevřít, potřeboval souhlas islámských hodnostářů. Na oplátku slíbil pomoc s opravou rozbité cesty v ulici. Bar nakonec od úřadů povolení k prodeji alkoholu získal ovšem jen cizincům. I proto zaměstnává statného Afghánce, který u vchodu kontroluje průkazy a drží místní zvědavce venku. "Je mi líto, že je nemůžeme pustit dál, ale tohle je islámská země a je to přání její vlády," vysvětloval Martin McQuade agentuře Reuters.
Taliban sice dávno prohrál, ale náboženští konzervativci mají v Afghánistánu stále silné slovo. Jen před pár měsíci tu třeba zakázali kabelovou televizi s odůvodněním, že její program rozvrací islámskou morálku. Soudce Ahmad Manáví vyhlásil, že Afghánci přistižení, jak v pubu popíjejí alkohol, budou potrestáni.
"V naší zemi nyní žije řada cizinců. Takové zařízení je pro ně bohužel nezbytné," nechal se slyšet soudce. "Ovšem bar by měl zůstat místem určeným výhradně cizincům." Nedávno jedny místní noviny o pubu referovaly a čtenářům jeho potřebu vysvětlovaly takto: "Cizinci potřebují alkohol stejně nutně jako my elektřinu."
Pub má sice místní obsluhu, ale všichni dostali irská jména - Kevin, Jimmy, Michael, George - jež je mají ochránit před případnou pomstou horlivých krajanů. Majitel si je vědom hrozby teroristického útoku proti této "výspě zkaženého Západu". Zároveň je ale realista. "Tím, že jsem přišel do Afghánistánu, jsem na sebe určitou míru rizika vzal. Ale přece nelze žít v bavlnce," řekl.
