„Celé to údajně zažité nepřátelství vidím tak, že pár falešných patriotů se nemůže zbavit myšlenky, že Brno by mohlo být jako Praha,“ říká.
„Brno prostě nedokáže unést, že je ve srovnání s Prahou provinčním městem.“
Je Vaněk odrodilec, nebo jeho názor sdílí víc Brňanů? Z výzkumu vyplývá, že studentův pohled rozhodně není ojedinělý.
Sympatie k Praze cítí každý pátý Brňan, zatímco hlavní město nesnáší až každý šestý člověk z Brna. Čísla boří tradiční názor, že Brňané Prahu nesnášejí.
Čím to, že na pomlouvané „cajzly“ si pětina Brňanů ani nevzpomněla? Podle Martina Zaplatílka z agentury Focus to může být i tím, že tazatelé se v průzkumu ptali na sympatie k městům, a ne k jejich obyvatelům.
„Může to také znamenat, že rivalita mezi Brnem a Prahou je do jisté míry pěstovaná,“ míní Zaplatílek. To, že sympatizantů Prahy je více než odpůrců, Zaplatílka překvapilo. „O averzi k Praze se hodně mluví, ale z průzkumu vyplývá, že lidé to tak necítí.“
Kromě Prahy mají Brňané v oblibě i Olomouc a Zlín. „Brňané se svými sympatiemi upínají k městům, která do jisté míry zrcadlí to jejich, tedy k městům architektonicky zajímavým, s bohatou historií a zachovalými památkami,“ tvrdí autoři výzkumu.
Naopak Brňané nemají rádi Ostravu. Druhá sice skončila Praha, ale u ní nesympatie převážil kladný vztah Brňanů k hlavnímu městu.
Výzkum prováděli pracovníci z agentury Focus po telefonu začátkem února. Na názor se zeptali tří set padesáti Brňanů.
A jak vidí dvojaký vztah Brna vůči Praze psychologové? „Občas jsme zkrátka třeba lehce nahněvaní proto, že mnozí talentovaní a schopní lidé zamíří z Brna do Prahy, ale podle podobného vzorce Brno zase stahuje šikovné lidi z okresů,“ míní psycholog Tomáš Novák.
Jeho kolega Jiří Brančík s ním souhlasí. „Lehce povýšený je zase pohled Brňanů na obyvatele dalších menších jihomoravských měst. Brňák má nahoru frňák - to jsem nedávno slyšel od Znojemáků,“ přidává svůj hlas psycholog Brančík.
Ten přisuzuje Brňanům malý komplex provincialismu, vyplývajícího z historie. „Brno bylo vnímáno jako předměstí Vídně, vždy se vymezovalo k někomu silnějšímu. S touto pozicí se potomci Velké Moravy někdy hůře smiřují,“ míní Jiří Brančík.
