Mezitím už máš procenta jen dvě, musíš tedy lať dát ještě níž. Když se ti špatně sestavují vlády, zkus opravit volební zákon. Demokracie to potřebuje.
Když se ti zdá, že sněmovna zvolí Klause za prezidenta, žádej všelidovou volbu. Ale pozor - když se ti zdá, že Klause zvolí všelid, otoč plachty: žádej volbu ve sněmovně. A neboj se - důvody ke všemu existují.
Tomu se říká zákonodárná činnost, budování státu, zlepšování a vylaďování ústavního systému. Ve skutečnosti se jen hráči na politické scéně snaží zlepšit své momentální postavení a své vyhlídky, svou naději, změnami v zákonech, případně v ústavě.
Poslanec Tlustý samozřejmě ví, že brát poslancům mandát je velmi ošemetné. Opilec v parlamentě je pro svobodu menším zlem než jakékoliv administrativní omezování poslaneckého mandátu.
Nad poslanci se můžeme rozčilovat, mohou nám přijít hloupí, líní, opilí. Dotknout se jich však můžeme jediným dovoleným způsobem: příště je nezvolit. Jinak to nejsou poslanci, nýbrž žactvo nějaké třídy.
Trvalou potíží demokracie jsou vzpurní poslanci: příčí se linii své strany, pijí, flákají hlasování. Je to potíž sice trvalá, ale spravedlivě obtěžující všechny politické strany.
Patří k politickému umění stran vědět, jak s takovými čerty zacházet.
Kdysi existovaly "vázané mandáty". Lídrové stran měli v trezoru bianko podepsané odstoupení poslanců. Z nich byli zajatci stran. V partajích byla větší kázeň, ale demokracii chyběla důležitá barva: vzpurnost.
Opilci jsou černým květem parlamentu. Škodí, ale nesmějí být záminkou, aby se v mandátech hrabalo nějaké úřednictvo. Smysl poslaneckého mandátu je v tom, že je svatý, ať je jeho nositel sebedivnější tvor. Poslanec Tlustý to ví. Ví také, že publikum rádo přihlíží horlení nad opilci. Tak horlí. Toť vše.
