Cyklistický okruh pro nevidomé má začít ve Lhotě nad Moravou a na patnáctikilometrové trase bude mít několik zastavení. "Kromě speciálních laviček a přístřešků tam chceme umístit panely s informacemi o přírodě vyvedené reliéfním způsobem a napsané Braillovým písmem," popisuje trasu Jaroslav Kráčmar ze šternberského občanského sdružení ECCE HOMO, který je i otcem této myšlenky. Představuje si, že nevidomí si na odpočinkových stanovištích osahají nachystané kmeny stromů, tvary listů, siluety ptáků apod. Přiznal, že něco takového ještě neviděl a podobná trasa asi nikde na světě neexistuje.
"Nevidomí také žádnou zvláštní trasu nepotřebují," tvrdí Příborský. "Z tohoto záměru by se mohly uplatnit jen některé prvky, což by také bylo nesrovnatelně levnější," dodal. Někteří nevidomí cyklisté s ním souhlasí. "Ve skutečnosti potřebujeme jen dvoukolo a spolujezdce. A když je to výborný pilot, zvládneme s ním všechno, třeba i městské křižovatky," říká nevidomá vysokoškolačka Martina Botošová, která se na kole vydala i do Alp. "Patnáct kilometrů, to je nic. Člověk to projede dvakrát a chce změnu," tvrdí. "Nepotřebuji žádné zvláštní lavičky. Ještě jsem se na žádné nezranil a když přijde na to, v přírodě si raději sednu na pařez nebo do trávy," říká i další nevidomý student Zdeněk Barlok.
Cyklistickou trasu nepotřebuje ani důchodkyně Marie Horáková z Kokor, která přišla o zrak před několika lety. "Bez manžela se stejně nikam na kole vydat nemohu, a ten mi trasu popíše. Rozhodně je to lepší, než sahat někde po zaprášených tabulích," říká paní Horáková. Při jízdě na kole spíš oceňuje dobrý povrch na cestách.
Jaroslav Kráčmar však projekt hájí tím, že stezka by sloužila především dětem ze Speciální školy pro zrakově postižené v Litovli. "Jde o to, aby děti získávaly informace samy. Někteří nevidomí nechtějí být ve všem odkázáni na druhé. Jde o jiný přístup," říká a tvrdí, že tento záměr předem konzultoval, například i s vedením této školy. Ani zde však nemá samé zastánce. "Už ze začátku jsem byl k tomuto záměru rezervovaný, ale protože nemám patent na rozum, odkázal jsem pana Kráčmara na olomoucké Tyflocentrum," uvedl ředitel litovelské školy pro nevidomé Jiří Müller. Soudí, že odpočinkové kouty jsou dobrá věc a prospějí i ostatním. "Trochu mi na tom však vadí ten obal. Že je to pro zrakově postižené," dodal ředitel školy.
S projektem cyklistické trasy pro nevidomé se nedávno seznámili starostové obcí z okolí. Její uskutečnění má stát asi milion korun a občanské sdružení ECCE HOMO již získalo polovinu této částky. Peníze má například od Okresního úřadu v Olomouci nebo od ministerstva životního prostředí. Podporuje ho i šternberská a litolvelská radnice. Podle Jaroslava Kráčmara by se některá zastavení mohla objevit v Litovelském Pomoraví asi za tři měsíce.
