Když Tolstoj hledal ve Vojně a míru příčinu úspěchu napoleonských tažení, přičetl ji uvědomění a nadšení francouzských vojáků, které pramenilo nikoli pouze z Napoleonova génia, nýbrž z toho, co definuje jako ideové posuny v lidstvu. V tom mu historie dává za pravdu - jakmile byla armáda doplněna až ze dvou třetin vojáky cizích států a vytratil se element obrany revoluce, o niž pomalu ztrácelo zájem i válkami vyčerpané francouzské obyvatelstvo, začaly vojenské úspěchy upadat.
Jestliže v minulosti docházelo (a dnes stále dochází) v lidstvu k ideovým posunům, pak příroda - můžeme-li to tak říci - nic takového nezná. Neměnnou ideou vývoje přírody je snaha každého druhu najít nejvhodnější podmínky pro vlastní rozvoj, případně se přizpůsobit podmínkám stávajícím, a předat vlastní "geny" dál. Slovo "nejvhodnější podmínky" zde může splývat s významem "nejpohodlnější", ale jen na první pohled.
To, co odlišuje živelný přírodní vývoj od ideí současné civilizace, je skutečnost, že přírodní druhy příznivé podmínky pro svou existenci využívají k plození potomstva, tedy k předání vlastních genů budoucnosti. Jednoduše řečeno: čím lépe se daří, tím více se množí. Současná civilizace se chová přesně naopak; v rozvinutých zemích s vysokou kvalitou života je nízká porodnost a naopak. To však není následek přirozených jevů, nýbrž racionální a uvědomělé rozhodnutí k pohodlí jako nejvyššímu cíli a dokládá, jak hluboce je lidská mysl vzdálena od přírodní ideje prostého zachování druhu.
V nedávném rozhovoru pro Lidové noviny si spisovatel Dick Francis coby pamětník - osmdesátník povzdechl, jak se za jeho život "společnost změnila, je nějak měkčí, snaží se všechno usnadnit". (Jeden sociologický průzkum srovnával, proč má zmrtvýchvstalá Pionýrská organizace úspěch u nemalé části mládeže oproti Skautu. V závěru konstatoval, že hlavním důvodem, proč bývalý socialistický, dnes přece jen odideologizovaný Pionýr, je schopen konkurovat Skautu je skutečnost, že Skaut se snaží chlapce vychovávat, kdežto v Pionýru si prostě hrají.
Ve světě Foglarových hochů by rád prožil nejen dětství asi kdekdo; smířit se s tím, že k životu v něm by bylo nutno ustavičného utlumování vlastních špatných vlastností a práce na sobě samém je ovšem příliš vysoká cena.) Dnes se zdá, jako by spolu se změkčilostí osobnosti bylo racionalní "myslím, tedy jsem" nahrazováno "cítím, tedy jsem". Nikdo z generace dnešních padesátníků nepoužíval coby adolescent termíny jako "vole, já jsem dnes úplně down" nebo "holky, já se bez kafe prostě neproberu, já prostě z tý postele nevylezu".
Zájem o zkoumání vlastního já, jeho emocí a sebeurčení, narostl za poslední dvě desetiletí do nebývalých rozměrů. Stačí zajít do kteréhokoli knihkupectví a zjistit, v jakém poměru se vyskytuje literatura psychologická, esoterická, duchovní, astrologická či návody k duševní hygieně v poměru k tradiční beletrii. Jakoby civilizace, která se navenek honosí svou vyspělostí, nevěděla co si sama se sebou počít uvnitř.
Člověk dovede být z vlastní letargie vyburcován vnějším nebezpečím. Tehdy je schopen adaptovat se na nové podmínky, tehdy je schopen oprostit se od vlastního egoismu a dát své síly do služeb celku. Každý ví dobře, kolik práce jsme schopni zastat, když MUSÍME. Nebezpečí minulých válek vyvolala potřebu vzniku OSN, která fungovala do té míry, do které si lidé byli vědomi ceny, kterou je mír.
Dnes již není toto nebezpečí, alespoň v Evropě, pociťováno s takovou naléhavostí a mír v euroamerickém prostoru je udržen nikoli tím, že jsou lidé lepší nebo díky OSN, ale díky funkci nadnárodního kapitálu. Jelikož státy a soukromé firmy mají v okolních zemích své investice, nepoškozují je. Jsme navenek lidumilnější, protože jsme přišli na to, že je to pro nás výhodnější.
Při sledování německé televize jsem si nedávno uvědomil, kolikrát je v reklamách použito slovo "Genuss" - požitek, "geniesen Sie" - užijte si. Tvůrci reklam dobře vědí, že má-li být reklama úspěšná, musí lidem nabízet nikoli fakta, nýbrž požitek. Vědí, že to je to, co prodává.
"Pohyb idejí v lidstvu" dospěl v Evropě k vůdčí ideji pohodlí a blahobytu. A právě tato skutečnost zakládá nebezpečí budoucího pádu rozvinuté civilizace. Za její hodnoty byli kdysi lidé připraveni obětovat své pohodlí a v případě nutnosti i život, ale jak příznačně uvedl ve svém článku "Mít za co umírat" publicista D.Drápal (http://dan.drapal.org/), slovo "zemřít za vlast" instiktivně dáváme do uvozovek, jak nepříznačně na nás působí. Kdo je dnes ochoten obětovat své pohodlí pro zájmy společnosti, a myslel to přitom skutečně upřímně?
Jak se ovšem zachováme při střetu s civilizací, která je za své myšlenky ochotna nejen umírat, ale i zabíjet? Vzhledem k demografickému vývoji Evropy, stavu zásob pitné vody či globálním změnám klimatu nelze v horizontu několika desetiletí rozhodně vyloučit možnost masové migrace obyvatelstva směrem k severu či severozápadu; pokud by Evropě v budoucnu hrozil střet s takovou civilizací, která by nám ponechala náš blahobyt, nekladli bychom si otázku: a nebude výhodnější poddat se?
Nebudeme se mít lépe? (Možná právě zde mají Češi Evropě vskutku co nabídnout.) Jestliže vnímáme, kde se dnes nacházejí hranice, v nichž je společnost ještě připravena hájit své výdobytky - svobodu a práva jednotlivce, ptám se: ale kam je zítra posune nastupující generace?
