Zabýváte se uplatněním absolventů na trhu práce. Po jakých profesích bude v budoucnosti poptávka?
Z hlediska nejbližších let se to nyní celkem jasně profiluje do oborů strojírenství, elektrotechniky a stavebnictví. O strojírenství a elektrotechniku zájem je, počty strojařů stoupají, i když obecně počty učňů i důsledkem demografického vývoje klesají. Naopak o stavební obory je zájem minimální, i když poptávka je vysoká.
Čemu přisuzujete, že se u některých učňovských oborů propad zastavil?
Zafungovala propagace a osvěta, že jde o perspektivní segment. Také sehrála roli podpora ze strany krajů, které u technických oborů vypisují stipendia či jiné pobídky. Firmy mají zájem a začínají spolupracovat se školami nebo zřizovat své soukromé. Žákům i jejich rodičům, kteří se na rozhodování dost podílejí, to ukazuje, že uplatnění bude dobré.
Jak velkou roli v rozhodování o budoucí profesi potomka dnes sehrávají rodiče?
Velkou, ale málo rodičů řekne: Půjdeš dělat tohle a basta. To už se dnes opravdu děje výjimečně. Když mladý člověk ví, co chce, a touží po tom, není dobře ho směrovat jinam, pokud k tomu nejsou zásadní důvody. Už na základní škole má třetina dětí aktivní zájem o určitou oblast – shání si knihy a podobně. Pak je asi třetina, která má jen hrubou představu. Zbytek opravdu neví, co by chtěly dělat, a tam často hrají roli vzory v rodině.
Můžeme jmenovat obory, na které se dětem vyplatí zaměřit řekněme alespoň do roku 2025?
Záleží, co od volby očekávají. Pokud jistotu uplatnění a obstojný příjem, pak jsou to jednoznačně učební technické obory. Pokud se budou dívat perspektivněji, pak jsou to například maturitní obory s odborným výcvikem, kde studenti absolvují odbornou přípravu v podstatě ve stejném rozsahu jako na učilišti, ale navíc mají právě i maturitu, takže jsou vzdělanější a mají kvalifikaci pro náročné dělnické povolání.
Jiří Vojtěch
|
Uplatnění bude nejlepší v technických oborech – například mechanik-seřizovač, mechanik-elektrotechnik, operátor dřevařské a nábytkářské výroby a podobně. To jsou lidé připravovaní na vyšší úroveň technologií. Třeba v elektrotechnice už tříletý učební obor nestačí na požadavky, s nimiž se člověk setkává v praxi.
Přizpůsobují se školy dostatečně rychle potřebám trhu?
Jak v čem. Třeba na základních školách často není dostatečné počítačové a související vybavení. To by se ještě dalo vyřešit financemi, ale větší problém jsou vyučující, kteří s problematikou nejsou dostatečně sžití a seznámení a mohou tudíž jen obtížně učit žáky s vybavením pracovat.
To už se dostáváme k dlouhodobějším perspektivám. Jaké jsou?
Objevuje se průmysl 4.0, který ukazuje, že bude nutné počítat s nahrazením jednodušších i některých složitějších povolání automatizací. Budou především potřeba lidé s vyšší úrovní vzdělanosti.
Budeme mít v budoucnu vůbec dostatek expertů na IT?
Výchova specialistů je zajišťována docela dobře a zájem žáků už mnoho let roste. Problémem je, že se musí zlepšit i příprava všech ostatních – nejen těch, kteří mají zájem a přímo tohle jdou studovat. Ve středním školství a většině maturitních oborů je IT příprava na docela slušné úrovni, i když ne všude, ale stále se nedaří dostatečně rozvinout přípravu v základním školství.
PRÁCE 2038: Ženy přijdou o místa a všude budou samí roboti |
Kolika procentům základních škol chybí vybavení a kompetentní vyučující?
Nelze to určit přesně, ale z některých materiálů školní inspekce vyplývá, že jde o více než polovinu základních škol, které nemají ani pro nynější úroveň vzdělávání dostatečné vybavení.
Jaké úrovně by měly dosahovat vědomosti z oblasti informačních technologií u dětí, které nechtějí IT dál studovat?
Jednoznačně musejí zažít hlubší seznámení s digitálními prostředky právě už na základních školách. To je potřeba zajistit co nejdříve, aby mohly být součástí společnosti, která bude založena na digitalizaci. Lidé k tomu musí mít vztah.
Vždyť žáci základních škol dnes suverénně ovládají chytré telefony, tablety a jinou techniku. Často lépe než jejich rodiče.
To je jen malá součást celku, přístup musí být systematický. Rozhodně nestačí hrát od dětství hry a chatovat na sociálních sítích. To je pouze ovládání určitého druhu techniky, ale je to málo. Musejí mít široký soubor znalostí, když ne přímo pro výkon budoucího povolání, tak pro plnohodnotnou existenci ve společnosti.
To už předjímáte budoucí digitalizaci státní správy, kdy nebudeme muset na úřad a volit budeme také on-line?
Ano. Pro řadu lidí je bankovní účet ovládaný počítačem či mobilem samozřejmost, ale zůstává velká část těch, pro něž je to stále nepřekonatelný problém. Nejsme daleko od doby, kdy počítače nebyly a dnes si bez něj nikdo nedovede život představit. Kdo není schopen s ním pracovat, je čím dál víc vylučován z možnosti se ve společnosti uplatňovat či pohybovat.
A do budoucna to bude stále složitější. Profese se musejí připravit na digitalizaci, elektronizaci a automatizaci, pomalu se hovoří o umělé inteligenci, se kterou člověk bude muset komunikovat. Experti se tím důkladně zabývají a snaží se to už do přípravy na základních školách začlenit.
Zatímco v devadesátých letech bylo v každém ročníku základní školy kolem 200 tisíc dětí, dnes je to sotva polovina. Jaký bude další vývoj?
Ještě zhruba čtyři roky budou vycházet ze škol nízké počty absolventů, pak se čeká mírný nárůst na asi 120 tisíc, ale následně čísla zřejmě zase poklesnou. Kraje se pořád potýkají s poloprázdnými školami a je pro ně nesmírně náročné všechny adekvátně vybavit. Jenže když se pokusí o snížení počtu škol či jejich spojení, znamená to pro žáky i rodiče nepříjemnosti, takže jich řada funguje bez kvalitního vybavení. Přesto je snaha o optimalizaci soustavy škol zřejmá.
