Jeden student tak přijde ročně o několik desítek tisíc korun, které se někde vzít musí. Protože nejvíc ze státní kasy dostanou ti, kdo mají "ruku na spoušti", tedy mocné nátlakové skupiny, na školy už moc nezbude.
Železničáři mohou ochromit stát, kdykoli se jim zachce, univerzity to tak snadné nemají.
Situace je skutečně zlá. Pokud jde například o bídně placené přednášející, přihození nějaké té tisícikoruny to nezlepší. Pro mladého asistenta nebo docenta totiž nehraje žádnou roli, jestli dostane jedenáct nebo čtrnáct tisíc, protože z toho nájem ani hypotéku stejně nezaplatí.
Řečeno v pojmech marxismu, kvantita se v kvalitu změní až na mnohem vyšším stupni. Přidat učiteli dva tisíce je lepší než rána do žaludku, ale jinak je to asi stejná útěcha, jako že vlak vám ujel "jen" o pět, a ne o deset minut. Na problému to nic nemění.
Také zázemí vysokých škol je v tristním stavu. Třeba dostupnost ubytování pro studenty. Pokud je vzdělání zboží, je třeba za ně platit.
Protože pro absolventa znamená zvýhodnění na pracovním trhu, bylo by rozumné, aby se na koupi tohoto cenného statku aspoň částečně podílel. Čekat více od státu je iluze. Populace stárne a politici budou v předvolebním děsu, který už dnes trvá téměř nepřetržitě mezi volbami, nadbíhat spíše starším voličům.
Argumentovat tím, že vzdělání prospívá celé společnosti a ona by ho měla kompletně financovat, není přesné. Pro společnost je vysoký podíl vzdělanců jistě výhodný, ale ti nejlepší dnes odcházejí do ciziny. Od nás do západní Evropy, z Francie a Německa zase do USA.
Ostatně po vstupu do EU se mnozí kvalitní kandidáti rovnou odeberou na zahraniční školy a je otázka, jestli je tu ještě někdo někdy uvidí. Pokud se bude demonstrovat za zájmy vysokých škol, je třeba k heslům přidat i ta, která budou požadovat rozumnou podobu spoluúčasti studentů na nákupu onoho žádaného zboží - vzdělání.
Pak ať si studenti pohlídají, zda za svůj peníz dostávají kvalitní služby.
