Podobné informace mohou nyní nově získat i statisíce lidí, kteří za totality prošli armádou nebo pracovali v podnicích, které s vojskem spolupracovaly. Informace jim poskytne Úřad pro zpřístupňování dokumentů ministerstva obrany.
"Tu službu nabízíme už nějaký čas, ale až nyní jsme vybaveni dobrými počítači a získali jsme i zkušené odborníky, takže můžeme vyhovět každému, kdo k nám přijde," říká ředitel úřadu Bohuslav Běloubek.
A lidé se dozvídají věci, které pak často těžce nesou. "Toho chlapa mi bylo líto, ale do jejich rozhořívajícího se sporu jsme se nemohli a ani nechtěli míchat. Dostali od nás informace, které chtěli. Odcházeli jako cizí - to nešlo přehlédnout. Vládlo mezi mini až mrazivé mlčení," vzpomíná ředitel Běloubek a dodává: "Těch příběhů je nepřeberně."
Vojenská kontrarozvědka využívala více než jiné komunistické tajné služby jako svou nejúčinnější zbraň ženy.
"Vojáci většinou měli byt, auto, chatu i dobře placené místo. To nebyla za totalitního režimu ani zdaleka samozřejmost a pro ženy to byl motiv ke špiclování," vysvětluje historik Zdeněk Vališ.
"Ženské zbraně" slavily v mužském prostředí většinou úspěch. "Odedávna tomu tak bylo a nedělejme si iluze, že je to dnes jinak," tvrdí historik.
I jiný případ z archivu ministerstva obrany dokazuje, jak dovedně armádní kontrarozvědka využívala manželky mužů, o nichž chtěla mít informace. Zatčený český špion, který byl podezírán ze spolupráce se západní rozvědkou, odmítal dlouho vypovídat, a tak na něj nasadili manželku. Každé její návštěvě ve vězení předcházela důkladná instruktáž o tom, na co se má vyptávat, a po každé návštěvě následoval výslech, co všechno jí řekl. A podle Běloubka toho bylo dost.
"Místo aby nakrmila dítě, které měla vždy s sebou, udávala ve vedlejší místnosti vězněného manžela. Ale těžko být soudcem. Možná to pro ni byla jediná šance, jak se s partnerem vidět," míní ředitel.
Pokušení znát pravdu o blízkých neodolal ani Běloubek. O manželce nepochyboval. Získal však jasno o hvězdné kariéře mnohých spolužáků. "Všichni byli agenty. Z armády se vypařili, jakmile začal platit lustrační zákon."
K původním 15 tisícům evidovaným agentům armádní kontrarozvědky přibývají ročně stovky dalších. "Naučili jsme se je hledat," říká Běloubek.
Jak mají lidé postupovat, pokud chtějí do spisů vojenské kontrarozvědky nahlédnout, se mohou dozvědět na internetové adrese army.cz.
