Mezi významné členy Laekenské skupiny patří například bývalý předseda Komise Jacques Delors či bývalí premiéři Itálie a Belgie Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene.
V dokumentu se konstatuje, že Evropská unie ztrácí dynamiku vývoje, neboť vůdčí evropské politické osobnosti nemají připravenou koncepci, jak by měla Evropa vypadat po rozšíření. V manifestu je rovněž obsažen požadavek větší demokratičnosti a transparence, aby mohlo dojít k urychlení procesu rozšíření a Unie mohla hrát významnější roli na světové politické scéně. Výzva rovněž obsahuje konkrétní body, týkající se budoucího ústavního uspořádání EU. Ty zahrnují například často diskutované představy o zahrnutí Charty základních práv EU do základních dokumentů EU nebo požadavek, aby další revize zakládajících smluv byly konzultovány s národními parlamenty formou konventů. Manifest se také vyslovuje pro posílení kodecize a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě. Vedle toho ovšem obsahuje i některé neortodoxní názory, jakým je například požadavek, aby složení Evropské komise více odráželo spektrum politických stran v Evropském parlamentu. Tím by se Evropská unie více přiblížila modelu národního státu, kde je vláda tvořena na základě voleb do legislativních orgánů a je závislá na jejich podpoře.
Manifest podepsalo mnoho významných osobností, angažujících se v Evropských záležitostech, mezi jinými Helmut Schmidt, Helmut Kohl, Felipe Gonzales, Jacques Delors a další. Naopak bývalý francouzský president Giscard d´Estaing odmítl dokument podepsat.
Budoucnost Evropy a zřejmě i Manifest se stane předmětem neformální Evropské rady, která se sejde o víkendu v belgickém Gentu.
- úterý 16. října 2001